Abych se náhodou nenudila
Má někdo z vás taky tak trochu pocit, že je workoholik? Já poslední dobou ano...teda možná spíš už tak rok. Třeba tohle léto jsem si mohla užít jen se stáží a mít tak každý odpoledne i víkend volno, ale co já jsem nedělala? Vzala jsem si ještě navíc další projekty a když už těch placených věcí bylo dost, naložila jsem si ještě jednu architektonickou soutěž. A právě o té bude dnes řeč. Pochopitelně jsem se k ní nedostala dřív než týden před odevzdáním, což pak způsobilo to, že jsem absolutně nestíhala a dokončovala ji ještě během víkendu s kamarády a po cestě do Prahy.
Zadáním bylo navrhnout interiér celého bytu včetně půdorysu a pokožkového rozpočtu.
To, kvůli čemu jsem tu soutěž hlavně chtěla dělat byla ložnice. Od začátku jsem věděla jak má vypadat a už dlouho jsem si chtěla vyzkoušet navrhnout ložnici s velkou obrazovou tapetou a zavěšenými lampami. Celý byt byl strašně malý, proto jsem ho nechtěla moc zahlcovat nábytkem v tom hlavním obytném prostoru. Celý byt propojuje jednotná dřevěná podlaha, která v obýváku prochází až na stěnu. Kvůli výrazné podlaze jsou v bytě použity jen základní barvy jako je bílá a šedá, které jsou doplněny světlounce modrou a světlounce růžovou.
A proč vlastně dělám soutěžní projekty, když nemám moc času? Soutěže jsou skvělé pro tvorbu projektů, za kterými jste jen vy sami. Když tvořím projekt v práci, často projekt tvoří více lidí a vy tak nemůžete hrdě prohlásit, že tohle je opravdu vaše práce. Další nespornou výhodou je to, že plníte většinou strohé zadání, takže si můžete navrhnout cokoliv a nemusíte se bát, že se to bude dál měnit proti vaší vůli.
Díky soutěžím můžete často získat i zpětnou vazbu, zviditelnit se a poznat nové lidi z oboru.
Nezanedbatelné je taky zdokonalování sama sebe a možnost získat skvělé ceny i pracovní příležitosti.
Já jsem díky účasti v soutěži před pár týdny získala úžasnou práci, díky které budu moct jezdit více domů, protože budu pracovat jen z domu.
A co vy? Účastníte se nějakých soutěží?
1 komentářů
Já mám teda osobně pocit, že jsem se nenudila snad tak pět let v kuse. A kdyby to tak bylo, tka bych stejně asi nedovedla sedět. Ale je pravda, že čas na kosmetický salon Praha 1 si vždycky najdu, takže se o sebe starám. Ale žiju tak, abych se za sebou mohla ohlédnout a říct, že jsem ten život opravdu prožila a něco tady po mě zbylo. :)
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář:)