Od dokončení školy se pořád točím v takovém bludném kruhu. Na jednu stranu dělám milion věcí, mám milion nápadů, ale na druhou stranu neustálý strach a pocit, že nic vlastně nedělám a že se jen poflakuju. Když už tyto pocity trvaly víc jak půl roku, o to víc jsem přemýšlela, jak to nějak zkorigovat a ten čas, kdy přemýšlím nad blbostma spíš využít jinak. Buď pro opravdový odpočinek nebo pro soustředěnější práci.

Asi tak bych popsala mé vyjížďky na kole během dvoutýdenní návštěvy Liverpoolu, kam se vracím poměrně často, na to jak často cestuju do zahraničí.

 
 Prezentování je něco, co většině z nás nahání hrůzu a děláme všechno pro to, aby se nám vyhnulo. Ještě do nedávna jsem patřila právě k této skupině lidí.

Jsem toho názoru, že studovat vysokou školu jen kvůli nějakému titulu nebo rodičům je hloupost. Stejně tak vybírat si školu, která bude co nejlehčí, to je taky špatně. Ve spoustě oborů vysokou školu nepotřebujete a váš úspěch se bude odvíjet pouze od vašich zkušeností, znalostí a pracovitosti. Je prostě strašná ztráta času několik let studovat něco, co ve skutečnosti potřebovat nejspíš nebudete a navíc vás to ani nebaví. Za těch několik let si totiž můžete budovat něco, co vám dává větší smysl. Jenže pokud už jste vysokou školu, která, jak to vypadá, vám je teď k ničemu, vystudovali nebo jste ji nedokončili, třeba díky tomuto článku zjistíte, že to zas tak k ničemu nebylo. Kromě nových kamarádů z vysoké je tady i několik důležitých věcí, které nás učí každá vysoká škola bez ohledu na obor studia.

Každou chvílí přivítáme nový rok 2020 a mnoho z nás, to bude svádět ke stanovování nových cílů a předsevzetí. Takové ty klasické jako začít pravidelně cvičit, přestat kouřit, více číst, víc si vařit, ty většinou vyprchají během prvních pár týdnů a jen hrstka z nás je opravdu pravidelně dodržuje a zakomponuje do svého životního stylu. O tom, jak ty tradiční předsevzetí dodržet, jsem psala TADY. 

Dnes tu pro vás mám pár tipů na "předsevzetí", které udělají dobrý skutek, můžete je splnit téměř kdykoliv během roku a nejsou tak náročné na vlastní vůli. Třeba se vám některý z nich tak zalíbí, že je pak budete praktikovat i častěji. To je však už pouze na vás. 

      Jděte si za svými sny. Přestaňte dělat věci, co vás nenaplňují. Jak neprokrastinovat. Dostaň se do stavu flow. Jak se naučit říkat ne. Buďte konečně šťastní. A dalších nekonečno motivačních vět, které nás tlačí být dokonalí, věnovat se pouze tomu, co milujeme, chodit na konference poslouchat úspěšné lidi a mít skvělý time management.

Říká se, že jsme průměrem pěti lidí, v našem blízkým okolí. Že všechno je jenom v hlavě, a když člověk chce, dokáže nemožného. Jenže pak taky spousta lidí říká, že nejde o známky. Že stačí to jenom udělat. Prolíst. Protože nikdo se na známky v praxi neptá. A říká se to lidem, kteří jsou ze svého výsledku smutní. Lidem, kteří nechtějí jenom prolízat. Nejde jim jen o to, aby to udělali a hotovo.

 Řekla bych že ne. Nevěřím, že existuje někdo, kdo se nechce zlepšit v cizím jazyku, nechce mít lepší postavu, naučit se hrát na nový hudební nástroj, více číst, zlepšit se v nějakém programu nebo více rozumět marketingu.

     Když ale nebudeme mluvit o jídle, léto je pro mě čas příležitostí. V tomto článku bych chtěla zmínit hlavně příležitosti se zlepšovat. A protože letos poprvé po 6 letech budu mít léto, kdy nebudu každý den od rána do večera v práci, chci toho pořádně využít. A právě k jedné takové speciální aktivitě bych chtěla přimět i vás. Můžeme tak spojit síly, inspirovat se a motivovat se navzájem. Jenže o co se vlastně jedná?

     Nedávno jsem se zúčastnila vyhlášení soutěže Stavby s vůní dřeva a právě při něm jsem měla příležitost poslechnout si přednášku na téma time management. O tohle téma se docela zajímám, protože dělám spoustu věcí, které potřebují určitý řád, a zároveň ráda plánuju. Díky této přednášce jsem si potvrdila, že můj time management celkem dobře zvládám, každopádně vždy je co zlepšovat.

Často se mi stává, že začnu pochybovat nad věcmi pro které jsem se rozhodla. Najednou nevidím důvod, proč jít cvičit zrovna dnes, proč se dál zlepšovat v tom co mě baví, proč vůbec dál studovat. Věřím, že takové myšlenky občas postihnou každého. Nejčastěji přichází s neúspěchem, špatnou náladou, neviditelnými výsledky, velkou konkurencí a nebo prostě jen tak. 

S takovými věcmi se však snažím bojovat, někdy se to daří méně, někdy více, je však pár věcí, které mě dokážou zpět namotivovat a dodat mi odvahu pokračovat v tom, pro co jsem se rozhodla.

Jaké to jsou?

Dnes jsem tady s článkem o několika sebe-vzdělávacích kurzech, kterých jsem se zúčastnila za poslední 4 měsíce, a které mi dost pomohly a docela ovlivní směr, kterým se snažím jít. Všechno to byly 2-3 hodinové jednodenní semináře nebo lekce, které pořádaly naše studentský centra na ČVUT. Nabízí jich mnohem víc, různě zaměřených, ale všechny jsem bohužel nezvládla stihnout.

V první části semestru jsem totiž měla docela kreativní krizi. Nebyla jsem schopná nic pořádně vymyslet, čas vyhrazený na učení jsem strávila hleděním do papírů, začala jsem pochybovat o tom, jestli na to všechno mám, co vlastně chci a tak. V téhle době jsem se přihlašovala na kurzy a jsem moc ráda, že jsem si zvolila zrovna tyhle, protože mě z té mojí krize docela vytáhly nebo možná odpoutaly moji pozornost jiným směrem. Všechny mě něčím obohatily a pomohly se mi na věci dívat trochu jinak.

     Je to asi 9 měsíců, co jsem se odstěhovala z kolejí Podolí do bytu na Dejvicích. Neříkám, že okolí Pražského povstání a Pankráce se mi nelíbilo, protože to není pravda, naopak. Celkem blízko metro, kousek Vyšehrad, na náplavku taky né moc daleko. To, že byly blízko Arkády (pro nepražáky: obchodní centrum) bylo taky skvělý (až na ty slabší chvíle, kdy jdete jen pro chleba do Alberta a vrátíte se po dvou hodinách s pár taškama, poloprázdnou peněženkou a pochopitelně bez toho chleba). Nelze opomenout ani krásný parčík za Arkádama a výhled na Pražský Hrad.

     Po další odmlce se hlásím s tím, že jsem zvládla navštívit první místo, na které se chci letos podívat a tím byla Divoká Šárka, kam jsem se chystala už tááák dlouho. Bohužel jsem tam nebyla s člověkem, se kterým jsem si přála, ale i tak to bylo super.

Fotky moc skvělý nemám, protože bylo zataženo a mobil mi to vyfotil tak docela tmavě, ale věřím, že každý ví jak je to tam krásný. Už jenom ten pocit, že jste v centru a do půl hodiny můžete být na tak klidným místě a přitom pořád v Praze.

     jste ještě pořád namotivovaní a dodržujete novoroční předsevzetí? Jak už jsem psala v jednom z minulých článků (TADY), já si nedávám předsevzetí novoroční, ale takový nárazový a neupínám se na Nový rok. Jedním z takových mých přání, co jsem si minulé jaro stanovila bylo poznat trochu více Prahu, což se mi povedlo a dokonce jsem navštívila i další místa, kam jsem se chtěla jet jednou podívat (viz článek TADY). Teď už se mi nahromadilo dalších pár míst, kam chci letos jít. Jedná se především o místa v Praze, na některých jsem už dokonce byla, ale ráda bych se na mě podívala znova. Miluju totiž výhledy, a obzvlášť na Prahu.

Ahoj,

v dnešním článku bych vám ráda představila můj grafický návrh, který jsem zpracovala do soutěže pro administrativní budovu Butterfly. V soutěži jsem se bohužel neumístila, a ani nevím, jak vypadaly výherní projekty, což je mi celkem líto.

Téma soutěže bylo navrhnout 4 reprezentační stěny do 2 átrií, které jsou úplně totožné. Každá stěna měla být pojata trochu jinak, ale zároveň je všechny mělo něco propojovat.

Převažujícím materiálem v átriích budovy bude pohledový beton a v určitých částech sklo. Více informací o projektu na www.butterfly-karlin.cz