Od modelingu k architektuře

by - července 08, 2020


Pamatuju si to jako dnes, když jsme v 6. třídě měli na papír napsat naše vysněné povolání a papír potom nalepit na dveře. V té době běžely v televizi pořady Bydlení je hra a Jak se staví sen. Mě to tak moc bavilo sledovat, že jsem měla jasno. Interiérová desingerka. Napsala sem si na papír a po pár chvílích si vyslechla výsměch na moji adresu, že neumím ani správně napsat, čím chci být. Trochu mi to bylo líto, ale od té doby si alespoň přesně pamatuju, jak se slovo design píše. Kdyby věděli, že jsem ještě dlouho po tom ani netušila jak se správně vyslovuje, asi by se mi smáli ještě víc. Tenhle sen mě ale neopustil a já sem postupem času došla k tomu, že interiéry si zas tolik lidí nenechává dělat a bude lepší mít i nějakou tu "záchranu" v podobě architektury.

Tak nějak bych popsala pár prvních krůčků k mojí milované architektuře. Zhruba za rok se ale začal psát další příběh. Na hodině fyziky nás na chvíli navštívil scout z modelingové agentury a vzal si mě na chodbu, aby se mě zeptal, jestli jsem přemýšlela o modelingu. V té době jsem měla asi 164 cm a tak jsme se domluvili, že budeme v kontaktu než budu trochu starší a taky než trochu povyrostu. Koho by to nepotěšilo. Začala jsem se o to víc zajímat a přemluvila sem rodiče, aby mi zaplatili kurz modelingu. Mimochodem..žádné takové kurzy opravdu nedoporučuju! Jsou to jen vyhozené peníze. Vše potřebné vás v dobré agentuře naučí zdarma nebo na dluh, který splatíte až nějakými pracemi. 
Tím kurzem jsem si vyzkoušela své první focení a byla pozvaná do agentury Unique v Praze. V té měli ale smlouvu se stotisícovými až milionovými pokutami, pokud bych porušila něco ve smlouvě. Což jsem pochopitelně neplánovala dělat, ale může se stát cokoliv a pokud bych třeba přijela pozdě na nějakou domluvenou práci, pokutu bychom spláceli několik desítek let. Většina Prací a castingů bývá v Praze a do té jsem to měla 3 hodiny vlakem. Takže člověk nikdy neví, jak velké zpozdění bude nebo co se může stát.
Začala jsem tedy pátrat po jiných agenturách až jsem zakotvila na pár let v Bohemia models. Zkusila jsem několik focení, přehlídek a dokonce měla vycestovat i do zahraničí. Osud tomu ale nechtěl a tak jsem nakonec nevycestovala, protože jsem nedostala víza do Číny. Než byla příležitost letět jinam, už jsem byla zamilovaná a taky začala malinko přibírat. Vzhledem k tomu, že moje výška patřila mezi úplná minima (169 cm), abych mohla vůbec pracovat, bylo potřeba si držet míry co nejmenší. Jenže já jezdila na koni, a i když mi to pořád zakazovali kvůli "tlustým stehnům", vzhledem k tomu, že koně jsou naše rodina, bylo nemyslitelné, abych se toho vzdala. Moc tomu všemu nepomáhalo ani to, že jsem nemohla kvůli financím dojíždět do Prahy často na castingy pro české klienty a tím, že jsem tak malá, neviděli ve mě v agentuře tak velký potenciál, aby mě protlačovali alespoň na práce v Čechách. K tomu všemu jsem začala chodit na stavební průmyslovku a pomalu si jít za svým architektonickým snem. Škola se pro mě stávala větší a větší prioritou. Neskutečně mě bavila a za žádnou cenu jsem se snu o architektuře nechtěla vzdát. 

Foto: Eliška Kyselková, Markéta Gorčíková, Jan Bergnhauer


Modeling, jestli tomu tak teda vůbec můžu říkat, jsem kvůli tomu začala víc a víc brát spíš jako příležitost nakouknout do jiného světa, mít fotky, které nikdo jiný normálně nemá a mít zážitky, až budu stará a vrásčitá. I když jsem vždy byla zodpovědná a všude včas (na rozdíl od hodně modelek), nebyla jsem ochotná pro to dělat maximum. Nějak aktivněji jsem se tomu vlastně věnovala zhruba 5 let a jsem za to moc ráda. 
Doufala jsem, že se mi podaří zhubnout zpět na požadované míry, jak půjdu do Prahy na vysokou a konečně budu mít příležitost na všechny ty castingy chodit. Se školou a prací se to ale absolutně nedalo zvládat a kila místo dolů, šly tím sezením u počítače spíš postupně nahoru. Sice jsem pravidelně několikrát týdně cvičila, necpala se tučným jídlem a přestala pít úplně alkohol, nestačilo to vyvážit moji lásku k čokoládě a neustálýmu sezení u počítače. 
I když jsem bohužel nepoznala ten opravdový modeling v zahraničí, vím aspoň z vlastní zkušenosti, jací lidé se tam pohybují a nemusím mít nějaké zkreslené představy o tom, jak jsou všechny modelky hloupé a jak je to jednoduchá práce.  

Foto: Bethany Grace, Petra Klačková, prozeny.seznam.cz
Celé portfolio: www.ivanaslozilova.blogpot.cz

Na první pohled úplně odlišné světy, ale něco měli společné. Aby v ní byl člověk úspěšný, musel být ochotný to přijmout jako životní styl, věnovat tomu nekonečno píle a nenechat se odradit neúspěchem. Ačkoliv jsem se dlouho snažila namlouvat si, že zvládnu obojí a vybírat si nemusím, moje vnitřní já mělo asi vždycky jasno.
Do architektury jsem byla tak nějak automaticky ochotná investovat všechnu energii a čas. Volný čas je cizí pojem, protože ho stejně věnuju do něčeho s tím spojeného. A i když bylo studium hodně náročné, je to teprve začátek a já se moc těším na všechno, co mě čeká. Jedním z cílů na té dlouhé životní cestě mám i být designerkou v Jak se staví sen, který mě k tomu vlastně dovedl. Tak snad se mi to jednou splní, když už ten pořad funguje od mé 6. třídy. Kdyby někoho zajímala ta odbornější část mého života, na webu www.studio-ivush.cz najdete jak mé portfolio, tak odbornější články, do kterých nepletu můj osobní život :)

Co je pro vás životní cestou? Nebo ji ještě hledáte?


Úvodní fotka vlevo: Roman Horálek

You May Also Like

8 komentářů

  1. Je skvělé, že jsi už takhle brzo přišla na to, co chceš v životě dělat a stále tě to naplňuje. Zároveň určitě nikdy není na škodu mít zkušenosti i z úplně jiných odvětví. Já docela ráda vzpomínám na brigádu v baru ještě když jsem byla na gymplu. Vím, že už bych v pohostinství dělat nechtěla, ale byla to skvělá zkušenost. Tvé portfolio vypadá moc pěkně, držím palce do všech dalších projektů. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) Zkušenosti z ostatních oborů jsou super, taky jsem brigádničila v hotelu, restauraci a podobně.. a jsem za to ráda. Člověk nasbírá zkušenosti a kontakty, který se mu jednou můžou hodit :)

      Vymazat
  2. Máš veľmi pekné články a tento ma veľmi zaujal. Tiež som niekedy rozmýšľala nad modelingom, ale stále ma niečo odrádza. Čo chcem v budúcnosti robiť ešte konkrétne neviem.
    Budem rada ak sa zastavíš aj na mojom blogu.
    Môj blog: http://lifeforjul.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  3. Wau, to s tými pokutami bolo pre mňa dosť šokujúce. Určite to bola dobrá skúsenosť - v tejto brandži isto nie je ľahké presadiť sa. Ja stále neviem, čo by som chcela pracovne robiť, ale verím, že niekedy to príde. :D
    Inak ten link na ivush-studio mi nejde. Tak neviem, či len mne alebo čo .. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za upozornění! :) odkaz už je opraven. Jinak věřím, že brzo najdeš co tě nejvíc baví a pokud ne, tak to taky není špatně, protože když neuspěješ v jednom, nemusí tě to trápit a uspěješ v něčem druhým :)

      Vymazat
  4. Tyjo, super fotky, krása! :)) Joo, jízda na koni, to máme společné. :)) S výškou bych ale moc neprošla. :D :D :D Mám nějakých 159 cm, tuším. :D

    OdpovědětVymazat
  5. S tím interiérovým designerem jsem to měla podobně, ale ne kvůli pořádům v televizi, ale kvůli počítačové hře The Sims. Nakonec jsem také skončila na oboru design interiéru a nábytku, ale bohužel jak píšeš, uplatnění v tomto oboru je malé. Musím ti pochválit fotky, jsou moc hezké. Já si s mojí téměř liliputí výškou můžu o modelingu nechat jenom zdát. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám pocit, že takhle to má poměrně dost lidí. Jedna moje kamarádka to má taky tak. Já jsem zase jako malá ráda koukala na seriály o koních, tak prodávám krmné doplňky pro koně a sama si občas zajezdím. Ale spíše mě baví dělat takový ten support a podporu kolem a pro koňáky, než samotné ježdění. :)

      Vymazat

Děkuji za komentář:)