10.04.2017

KODAŇ / DEN 3


Ahoj!
Je tady poslední příspěvek z Kodaně. Poslední den jsme měli zase dietní chodící. Tentokrát jsme vyrazili úplně mimo centrum, konkrétně do části Ørestad, kterou zakončuje 8-tallet, což je bytový dům do tvaru osmičky. Bývá ale tak navštěvovaný turisty, že má omezenou návštěvní dobu. Je to opravdu zajímavý projekt, takže doporučuji si o něm zjistit více. Po cestě bylo ještě několik dalších zajímavých budov, například VM House či The Mountain Dwellings. V téhle části jsme si nejvíce všimli toho, jak jim vůbec nevadí to, že mají všechny stěny směrem ven prosklené. Nejen, že vidět ten nepořádek a zadní stěny nábytku není moc pěkný, soukromí nemáte taky téměř žádný. Taky v domácnostech mají často fakt zvláštní věci (takový dánský no). Například úplně historicky starý svícny. Nevim jestli to byla náhoda, nebo takový zvláštní věci mají fakt rádi. (nebo jsme divní my - taky možnost) 

VM House

The Mountain Dwellings
 Líbilo se mi, jak dokážou využívat obyčejné "kanály", postaví na nich dřevěné provoucí části pro odpočinek. Strašně se mi líbila i rozestavěná přízemní budova nějakého sportovního centra, na plochu nebylo vůbec veliké, spíš naopak, a kolem něj se stavělo takové workoutové hřiště. Podle mě skvělej nápad.
Když jsme byli skoro na místě, stavili jsme se ohřát do obchodního centra, ve kterým bylo tolik fešáků, že moje zadaný kámošky prostě neodolaly. No kdo by taky jo. 





8-tallet




Při cestě domů jsme si dali sváču u místního jezera, protože by byla fakt škoda jen tak projít kolem a neužít si ten výhled.
Uchození a označkovaní.

A kdybych to měla shrnout?
Jelikož jsem neměla vůbec žádný očekávání, Kodaň mě prostě nadchla, nejen jako budoucí architektku, ale i jako turistku. Je to opravdu skvělý město a chtěla bych tam jet co nejdříve zase. Prozkoumat všechny části města, do kterých jsem se nedostala a koukat, jak se celý město mění před očima. 
A asi takhle jsme letěli domů. 


9.05.2017

KODAŇ / DEN 2


Ahoj!
     Máme tady další den naší výpravy do úžasné Kodaně. V sobotu jsme měli v plánu půjčit si kola a projet místa, na který bychom šli pěšky celkem dlouho. Nečekaně nás vítalo krásný slunečný počasí, tak na tričko, oproti předchozímu dnu celkem změna.
    Vzhledem k tomu, že jsme to brali trochu jako dovolenou, nevstávali jsme v 6, ale až tak v 10, takže než jsme se vybatolili a došli až k půjčovně kol (odkaz na půjčovnu dole) , bylo kolem 12. Půjčovnu zavírali v 6, takže jsme měli čas tak akorát. Nejdřív jsme lovili mezi nejlevnějšíma kolama, ale už jich moc nebylo, každý bylo jiný, bez košíku, bez nosiče, v různým stavu, bez přehazky. No po několika minutách rozhodování jsme usoudili, že si půjčíme ty o dost dražší, za to ale stylovější, s košíkem i s nosičem. Všichni tedy budeme mít stejný a navíc se nám pojede mnohem líp. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší rozhodnutí. Já, jakožto jedna z těch, co se líp orientují v mapách, jsem jela jako první. Musím uznat, že to mají fakt promakaný, na kole se tam jezdilo fakt parádně. Navíc to prostředí a počasí k tomu. Byla to prostě pohodička, jen tak si zastavit tam, kde se nám to zrovna líbilo a pak zas vesele jet dál.

Na mostě hned vedle nočního klubu Lake Pavilion 

     Nejdříve jsme zajeli na takovou jednu povedenou urbanistickou věc. Je to Superkilen Park, což bylo dřív docela zapadlý místo, kam by nikoho nenapadlo jít trávit svůj čas. BIG architects se rozhodli tohle území rozdělit na 3 části, který na sebe navazujou, ale každá má svůj účel a design.  Teď je to místo, kam chodí spousta lidí relaxovat, cvičit, potkávat se a celkově trávit volnej čas. Musím říct, že mě se nejvíce líbilo v té poslední části, kde to není bláznivě barevný a je to takový hřiště pro velký. Po několika letech jsem se mohla pohoupat na pořádně houpačce a nekrást ji malým dětem.
Když nearchitekti čekají, až si architektky všechno nafotí.


     Nedávno jsem dokonce zjistila, že hned v další ulici je taky takový podobný místo určený hlavně pro sport, tak mě mrzí, že jsme o tom nevěděli dřív, protože by mě docela zajímalo, jestli to původní je taky tak hojně navštěvovaný a využívaný jako novější. 
     Odkaz pro více informací a fotky najdete dole v článku 



     Další zastávkou byl ostrov do tvaru hvězdy, teda nejeli jsme úplně na něj, ale jen dokola. Náhodou jsme zastavili  u místa, kde bylo strašně moc turistů a chodili se s něčím fotit. Asi nějaká celebrita nebo co. No zjistili jsme, že je tam zrovna socha malé mořské víly.


 
  Popošli jsme tedy kousek dál, udělali nějaký fotky, dali si svačinu a pokračovali přes náměstí ke komplexu Amalienborg, který mi strašně připomínalo Prahu. Například pohled na kostel Frederika je skoro jak kostel na Malostranské, socha uprostřed tohoto komplexu je podobná pomníku Svatého Václava na Václaváku. Cítila jsem se jako doma prostě.

   
   Od tama jsme měli výhled na Kodaňskou operu, se kterou jsem hodila nějaký to foto a pokračovali.
Všude mi to nemůže slušet no :D

     Konec dne jsme zakončili projížďkou kolem obchodního centra až na druhý břeh, kde jsme si vychutnali nádhernej výhled, odpočinuli si a pak už jen jeli vrátit kola zpět do půjčovny. Z toho výhledu a atmosféry jsem úplně unešená doteď. Navíc pokud mě sledujete na instagramu, je tam video jak jsme projížděli mezi těma moderníma stavbama po cyklostezce a bylo to prostě super.  






Půjčovna kol: Baisikeli Rent a bike
Adresa: Ingerslevsgade 80, 1705 København V, Denmark
Web: baisikeli.dk

Superkilen park: superflex.net/tools/superkilen

8.07.2017

KODAŇ / DEN 1


Ahoj,
 dnes se s vámi podělím o první den naší krátké jarní dovolené (já vim, je už půlka léta, ale čas běží rychleji, než bych chtěla), kterou jsme chtěli načerpat energii před zkouškovým obdobím. Všechno to plánování začalo už někdy v lednu, kdy jsme začali pokukovat po letenkách a ubytování. Ubytování jsme sehnali přes Airbnb v bytě jedné dánky. Podle fotek byt vypadal čistě, prostorně, ale nebyl moc blízko centra, což nás ale neodradilo.

V pátek  v 5 ráno jsme vyrazili na letiště. Hned při cestě tam jsme docela brutálně zmokli a já sem zrovna měla děravý boty, takže jsem čekání na letadlo strávila sušením bot na záchodových sušácích na ruce. Však proč ne že, aspoň mi to čekání rychleji uteklo. Do Kodaně jsme dorazili kolem 8 ráno a po prvních komplikacích s koupením lístku na hromadnou dopravu jsme se dopravili na byt. Když jsme vyzvedli klíče v místním obchůdku, nějak jsme nedomysleli, že nevíme v kterým patře bytovky byt máme, takže jsme pár minut strávili hledáním toho správnýho. A podařilo se. Byt byl opravdu takový jak na fotkách, pěkný čistý. Na co se však trochu zapomnělo byla koupelna. Když jsme ji hledali, našli jsme malou místnostku se záchodem a umyvadlem...no jo, ale kde je sprcha. Po několika minutách jsme si všimli, že visí nad umyvadlem. Pro představu téhle ***** koupelny dám fotku úplně na konec. Pro inspiraci.



 Po krátkým šlofíku po náročné cestě jsme se vypravili do města. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli utrácet co nejméně, zvolili jsme dietní způsob přepravy po městě. Všude jsme chodili pěšky. Moc blízko to teda nebylo, ale aspoň si stihnete všimnout i věcí, který byste normálně minuli. Byla jsem strašně překvapená, jak se tam všude staví. A když říkám všude, tak opravdu všude. A já s Kik jsme byly v úplným ráji, protože všude visely vizualizace, všude bylo něco rozestavěnýho, takže ulicí, kterou normální člověk projde za dvě minuty, jsme my procházely asi patnáct. Musely jsme si zblízka prohlídnout všechny ty vizualizace, všechny rozestavěný domy, zkoumaly jsme co tam dělají stejně a co jinak. 
Zkrátka do Kodaně určitě nejezděte s architektama. Ani budoucíma. 


Jedna z divných věcí, kterých jsme si v Dánsku všimli byla, že jsou totálně posedlí instagramem. Prostě úplně všechno má svůj hashtag. Třeba každej autobus měl wifi a hned u toho napsaný, že když hodíte na net fotku z tohodle autobusu, máte tam přidat # s názvem toho autobusu. No a tohle bylo u všeho, v každé restauraci, ve vlaku, v obchodě, bojím se jestli ne i na veřejných záchodech. No prostě docela úlet v tomhle. Takový dánský no.




Naše ulice




Po dlouhé procházce jsme se vrátili unavení domů a plní dojmů jsme usnuli celkem brzo, bylo potřeba nabrat síly na další den, o kterým vám řeknu ale příště. 
P.S. Abych nezapomněla na tu koupelnu. Tady je. A taky nějaký další bonusy.


Když potkáte cukrárnu.

I v Dánsku je milujou.

7.07.2017

Moje letní dovolená


Ahoj!
Tak takhle nějak vypadám na dovolené já. Někdo se jezdí vyvalovat k moři, já jezdím na dovolenou domů a válím se s mým Mistrem v trávě.
Dlouho jsem se neozvala, tak snad se mi podaří to brzo dohnat, protože vám chci povyprávět o mojí jarní dovolené v Kodani a ukázat vám všechny ty fotky.
Po té jarní dovolené už však nic zajímavýho nebylo, pouze škola, škola, práce, škola. Ani posilku sem nestíhala tak, jak jsem chtěla. Byl to fakt nejhnusnější rok za celý studium, jestli bude čtvrťák horší, jak už mě asi fakt klepne. Tohle léto si chci proto pořádně užít. začala jsem tím, že doháním resty s kamarádama a rodinou.
Tak se mějte krásně!

5.22.2017

Open House

Ahoj!
Tak na rychlo se hlásím, protože teď tak 3 týdny budu ponořená jenom v učení na zkoušky a dělání projektu do ateliérů. Každopádně jsem se podílela na festivalu Open house, který byl tady v Praze už potřetí a bylo to prostě skvělý. Potkala sem úžasný lidi a už se nemůžu dočkat afterparty, která nás čeká na konci června.
Byla jsem jako koordinátorka na Parních mlýnech, kde sídlí Etnetera a HBO. Byla jsem se tedy podívat do obou firem a bylo to fakt skvělý, zajímavý interiéry, každý trochu jiný, ale oba moc zajímavý. Jako návštěvník jsem se stihla jít kouknout jenom do Avastu na Pankráci, kam jsme měli v plánu jít už minulý i předminulý rok, tak letos to konečně klaplo.

Byli jste se kouknout taky na nějaký budovy? 

4.27.2017

Co jsem zkusila za sebevzdělávací kurzy?

Ahoj :)
Dnes jsem tady s článkem o několika sebevzdělávacích kurzech, kterých jsem se zúčastnila za poslední 4 měsíce a které mi dost pomohly a docela ovlivní směr, kterým se snažím jít. Všechno to byly 2-3 hodinové jednodenní semináře nebo lekce, které pořádaly naše studentský centra na ČVUT. Nabízí jich mnohokrát víc, různě zaměřených, ale všechny jsem bohužel nezvládla stihnout.
V první části semestru jsem totiž měla docela kreativní krizi. Nebyla jsem schopná nic pořádně vymyslet, čas vyhrazený na učení jsem strávila hleděním do papírů, začala jsem pochybovat o tom, jestli na to všechno mám, co vlastně chci a tak. V téhle době jsem se přihlašovala na kurzy a jsem moc ráda, že jsem si zvolila zrovna tyhle, protože mě z té mojí krize docela vytáhly nebo možná odpoutaly moji pozornost jiným směrem. Všechny mě něčím obohatily a pomohly se mi na věci dívat trochu jinak.



  • Silné stránky a talenty

Seminář vedený velmi osobitým Ing. Lukášem Kučerou, který se nás snažil velmi hravou formou zamyslet nad tím, co nás baví, proč nás to vlastně baví, kvůli čemu přesně se věnujeme tomu, čemu se věnujeme. Zamysleli jsme se nad naší minulostí, přítomností i budoucností. Ukázal nám, že každý z nás v sobě může najít talenty, o kterých dřív vůbec nepřemýšlel a na první pohled by je talentem ani nenazval. Díky tomu jsem si uvědomila, jestli tím co dělám směřuju tím správným směrem a taky to, čemu se chci věnovat o něco víc,
  • Kritické myšlení

Tento seminář ve mě zanechal hlubokou myšlenku toho, že nad vším se mám zkusit zamyslet z toho úplně opačného úhlu. Také to, jak důležité je, se nenechat ovlivnit tím, co někdo řekne, ani tím, jak přesvědčivě to podá a jak u toho vypadá. Snažit se všechno nějak zpochybnit a udělat si na to vlastní názor. Ve většině případů tohle pochopitelně používám, ale přece jen jsou chvíle, kdy se nechám ovlivnit, většinou hlavně v práci.

  • Lekce tvůrčího psaní

Jako blogerka mě takhle lekce zaujala na první pohled, protože si nevzpomínám, že by nějaký semestr předtím bylo něco takového v nabídce. Moc jsem netušila co mě čeká, ale nakonec to perfektně navázalo na to, co jsem si odnesla z lekce Silné stránky a talenty. V psaní a celkově kreativní tvorbě bych se chtěla dál rozvíjet, protože mě to všechno okolo strašně baví, ale mám tolik témat, o kterých se zajímám a chtěla bych o nich víc psát, tvořit je a víc do jejich světa vpadnout, že se v tom spíš tak trochu ztrácím, protože nevím co dřív. Lekce byla zaměřená spíše na příběhy a jejich fungování a používání v praxi. Především to, jak nás strašně ovlivňují, jakou mají moc a jak toho zneužívají média.
  • Osobní značka

Tento seminář jsem absolvovala jako poslední a perfektně do toho mojeho seminářomaratonu zapadl. Vedl ho Petr Skondrojanis a v průběhu semináře nám předal spoustu skvělých tipů, postupů a principů, které nám osobní značku pomůžou budovat. 

Pro mě to byl docela dost obohacující semestr, který sice ještě neskončil, ale už další podobné semináře na programu v blízké budoucnosti nemám. Máte i na vaší škole příležitost se zůčastnit nějakých takových seminářů? Účastníte se jich? 
Já ty naše vřele dopořučuju, protože je pro mě důležitý se rozvíjet i mimo architekturu. Všechno je to totiž ve výsledku propojené a využiju to v praxi jak teď, tak v budoucnu.

A jaký to bude mít dopad na blog?
Chtěla psát více o motivaci (třeba něco jako článek "Novoroční předsevzetí a jak je dodržet"), osobním rozvoji, zajímavých akcí, kterých se účastním, vlastně o tom co dělám ve většině mojeho času, ne jen občas.  Taky mě dost baví psát takové názorové články, kam můžu předat můj ironickej humor (něco jako článek "Jak náročné je studium architektury na ČVUT"), takže se asi stane, že tady občas něco takového bude.



Mějte se krásně a rozvíjejte se!

4.02.2017

Proč miluju bydlení v Dejvicích?


     Je to asi 9 měsíců, co jsem se odstěhovala z kolejí Podolí do bytu na Dejvicích. Neříkám, že okolí Pražského povstání a Pankráce se mi nelíbilo, protože to není pravda, naopak. Celkem blízko metro, kousek Vyšehrad, na náplavku taky né moc daleko. To, že byly blízko Arkády (pro nepražáky: obchodní centrum) bylo taky skvělý (až na ty slabší chvíle, kdy jdete jen pro chleba do Alberta a vrátíte se po dvou hodinách s pár taškama, poloprázdnou peněženkou a pochopitelně bez toho chleba). Nelze opomenout ani krásný parčík za Arkádama a výhled na Pražský Hrad.
     Ovšem, ne nadarmo patří Dejvice mezi žádané lokality. Hned během prvního týdne jsem se do nich zamilovala. Začnu tedy od toho nejdůležitějšího, a tím je jídlo. Kaufland je, co bys kamenem dohodil, takže pěšky z tama dojdu domů i s pětikilovým pytlem zemáků. Albert, Billa, Penny, to všechno máte po cestě domů z metra nebo tramvaje. Tím se dostáváme do k dostupnosti dopravy, která je skvělá nejen ve dne, ale i v noci.
     Boží věc je, že se tady pořád něco děje. Ať už to jsou různý akce pro vysokoškoláky, tak hlavně farmářský trhy, neustále nějaký koncerty, akce a v zimě třeba kluziště. Pokud jste student, tak to do školy máte pár minut, takže můžete klidně vstát 15 minut před začátkem hodiny (Já teda vstávám tak hodinku před a vždycky dojdu pozdě, ale v mém případě to určitě není tím, jak daleko od školy bydlím.)

     Všude je to kousek. Na nákupy se svezete pár minut metrem a pokud zatoužíte po kousku přírody, tak krásné, jakou ani my na vesnici nemáme, tak Divoká Šárka a přehrada Džbán je fakt kousíček a můžete to pojmout jako krásný rande i s malým výšlapem. Další variantou může být i procházka do nekonečné Stromovky.

     Je to prostě úžasný místo a to jsem vynechala to množství obchůdků, restaurací a cukráren (hlavně Světozor, což je moje oblíbená, protože tam mají výborný čokoládový zákusky, že nikdy nevíte, kterej si vzít) v okolí kulaťáku až k Hradčanské.

Kdo mě pozve na tohle tak získá moje srdce.

     A protože jsem úplnej blázen do výhledů na Prahu, ke kyvadlu (pro nepražáky: fakt romantický místo, odkud vidíte na celou Prahu) je to taky jen pár minut a nemusíte si domů kupovat ani televizi, protože tohle se jen tak neomrzí.

     Doufám, že jsem ty Dejvice nevychválila až moc. Pochopitelně bych o nich mohla básnit mnohem víc, ale to byste se sem pak chtěli všichni stěhovat.
     A abych nezapomněla. Je tady pořád tak krásný nebe, hlavně když zapadá sluníčko, to mám výhled rovnou z pokoje a vždycky se úplně rozplývám.
Kvalita nic moc, a okna taky nemáme moc umytý no.

     Doufám, že budu brzo slavná a bohatá, abych si tady mohla koupit nějakou pěknou vilku a považovat to za opravdový domov.

A která část Prahy okouzlila Vás? :)