V září to bude rok, co jsme mohli dobrovolně vyjet na několikadenní exkurzi pořádanou naší katedrou urbanismu. Jelikož po Čechách vůbec necestuju nebo spíš celkově zas tak často necestuju, tohle byla super příležitost, jak se podívat po nových místech a užít si první a poslední vysokoškolskou vícedenní akci. 

     Když někomu v létě řeknete, že jedete do Chorvatska, většina si asi vybaví tu klasickou válecí dovolenou u moře. Sice říkám klasickou, ale ve skutečnosti jsem ji nikdy nezažila. A to ani letos, přesto, že jsem Chorvatsko poprvé v životě navštívila. Cílová destinace však nebyla u pobřeží, nýbrž ve vnitrozemí. Jak už nadpis článku prozrazuje, ten cíl byly právě Plitvická jezera. Budu doufat, že nejsem sama, kdo tam ještě nebyl, jelikož je to velmi navštěvovaná destinace, až tolik, že by možná stálo za to, návštěvnost trochu víc regulovat, aby nám té krásy trochu zbylo i pro další generace. 

     Brusel je město, které mě nikdy nějak zvlášť nelákalo. Z fotek mi připadalo takové chladné a neosobní. Navíc mě lákají hlavně ty lokality, kde je teplo, svítí sluníčko a tak. Chápete. Tak nějak se to ale stalo. Najednou jsem se ocitla v Belgii, ještě k tomu omylem koupila letenku zpět o den později než sem chtěla a tak bylo přirozené zkusit Brusel prozkoumat a využít té příležitosti.

     Už od prvních pár chvil, co jsem tam byla mi přišlo, že se Brusel jmenuje od slova brutální. Architektura je tam tak jiná. Tak velká až obrovská. Ani ne do výšky. Spíš hmotou, objemem a tím, jak na vás působí. Významné stavby kolem sebe často nemají ani tolik prostoru, aby vůbec vynikly. Takže si je nemůžete pořádně prohlédnout, pokochat se, natož si je nějak krásně vyfotit.

     Rok se s rokem sešel a já zase odjela na týdenní kurz na zahraniční univerzitu. Letos jsem odjela na kurz: Digital methods for building design and planning do Lovaně, Belgie. Celé to bylo úplně jiné než minulý rok v Miláně. A pokud vás zrovna nezajímá, co se celý týden dělo, minimálně fotky vidět musíte.

Po dvou letech jsem si zase udělala výlet do Liverpoolu. Tentokrát byl hlavní důvod návštěva mojí úžasné kamarádky a taky koncert Alana Walkera v Manchestru s přítelem. Do Liverpoolu jsme přiletěli ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpoledne a jeli se ubytovat do hotelu přímo v centru, jelikož se kamarádce protáhla rekonstrukce domu. První noc jsme měli naplánovanou v Liverpoolu, druhou v Manchestru a další dvě zase v Liverpoolu. Po ubytování jsme zamířili na procházku po centru, na nákup do Primarku a na večeři do restaurace, kde kamarádka pracuje. Nejen, že jsem byla ohromená tou atmosférou, ale zamilovala jsem se do pizzy a limonády, co tady mají. Určitě tedy doporučuji, pokud se do Liverpoolu chystáte. Restaurace je přímo v centru a jmenuje se Wildwood.

Je to už asi dva měsíce, co se mi splnil další cestovatelskej sen. A jak asi podle názvu tušíte, byl to právě Řím! (Dobře, tak podle fotky spíš Vatikán) Strašně jsem toužila po tom vidět Colosseum a Forum Romanum. Někdy se stává, že když se někam hodně těšíte, nakonec jste zklamaní. To se ale v mém případě naštěstí nestalo. Počasí nám vyšlo perfektně, nestály jsme nikde nekonečný řady a celkově jsem byla z našeho výletu nadšená. Architektura města na nás dýchala každým krokem. 

Ahoj! Po delší odmlce přidávám posledních pár střípků z mého pobytu v Miláně. Je fakt ostuda, že jsem je nedokázala přidat dříve, ale školní povinnosti a práce mi vzali veškerý čas a jelikož jsem dělala bakalářskou práci, snažila jsem se jí věnovat co nejvíc času. Teď už mám však "volno"! Hurááá! Zkouškový jsem stihla rychleji, než jsem čekala a bakalářka je taky odevzdaná. Jelikož naše bakalářská práce není žádná práce typu delší seminárky nebo nějakého výzkumu, ale vypracování studie rodinného domu a k tomu několik technických výkresů, odevzdáním to nekončilo a musíme ještě udělat model našeho návrhu a plachtu, která se bude vyvěšovat ve škole (taková výstava bakalářských a ateliérových prací). Tu plachtu pak budeme mít u sebe při obhajobách. Brzy vám tu moji práci představím, ale tento článek je ještě v duchu moderní architektury v Miláně. 

Je tady poslední příspěvek z Kodaně. Poslední den jsme měli zase dietní chodící. Tentokrát jsme vyrazili úplně mimo centrum, konkrétně do části Ørestad, kterou zakončuje 8-tallet, což je bytový dům do tvaru osmičky. Bývá ale tak navštěvovaný turisty, že má omezenou návštěvní dobu. Je to opravdu zajímavý projekt, takže doporučuji si o něm zjistit více. Po cestě bylo ještě několik dalších zajímavých budov, například VM House či The Mountain Dwellings. V téhle části jsme si nejvíce všimli toho, jak jim vůbec nevadí to, že mají všechny stěny směrem ven prosklené. Nejen, že vidět ten nepořádek a zadní stěny nábytku není moc pěkný, soukromí nemáte taky téměř žádný. Taky v domácnostech mají často fakt zvláštní věci (takový dánský no). Například úplně historicky starý svícny. Nevim jestli to byla náhoda, nebo takový zvláštní věci mají fakt rádi. (nebo jsme divní my - taky možnost) 

     Máme tady další den naší výpravy do úžasné Kodaně. V sobotu jsme měli v plánu půjčit si kola a projet místa, na který bychom šli pěšky celkem dlouho. Nečekaně nás vítalo krásný slunečný počasí, tak na tričko, oproti předchozímu dnu celkem změna.

 dnes se s vámi podělím o první den naší krátké jarní dovolené (já vim, je už půlka léta, ale čas běží rychleji, než bych chtěla), kterou jsme chtěli načerpat energii před zkouškovým obdobím. Všechno to plánování začalo už někdy v lednu, kdy jsme začali pokukovat po letenkách a ubytování. Ubytování jsme sehnali přes Airbnb v bytě jedné dánky. Podle fotek byt vypadal čistě, prostorně, ale nebyl moc blízko centra, což nás ale neodradilo.

     Je to asi 9 měsíců, co jsem se odstěhovala z kolejí Podolí do bytu na Dejvicích. Neříkám, že okolí Pražského povstání a Pankráce se mi nelíbilo, protože to není pravda, naopak. Celkem blízko metro, kousek Vyšehrad, na náplavku taky né moc daleko. To, že byly blízko Arkády (pro nepražáky: obchodní centrum) bylo taky skvělý (až na ty slabší chvíle, kdy jdete jen pro chleba do Alberta a vrátíte se po dvou hodinách s pár taškama, poloprázdnou peněženkou a pochopitelně bez toho chleba). Nelze opomenout ani krásný parčík za Arkádama a výhled na Pražský Hrad.

     jste ještě pořád namotivovaní a dodržujete novoroční předsevzetí? Jak už jsem psala v jednom z minulých článků (TADY), já si nedávám předsevzetí novoroční, ale takový nárazový a neupínám se na Nový rok. Jedním z takových mých přání, co jsem si minulé jaro stanovila bylo poznat trochu více Prahu, což se mi povedlo a dokonce jsem navštívila i další místa, kam jsem se chtěla jet jednou podívat (viz článek TADY). Teď už se mi nahromadilo dalších pár míst, kam chci letos jít. Jedná se především o místa v Praze, na některých jsem už dokonce byla, ale ráda bych se na mě podívala znova. Miluju totiž výhledy, a obzvlášť na Prahu.

        Do konce roku nám zbývá už pouhých pár hodin, a tak je ta pravá chvíle zhodnotit, jaký byl, co mě naučil, co mi dal a co naopak vzal. Musím říct, že to byl krásný rok, ve kterém jsem zažila spoustu úžasných věcí, splnila si několik mých cílů, navštívila spoustu nových míst a celkově byla opravdu převážně šťastná. Byl to sice rok, ve kterém bylo i několik těžkých a smutných okamžiků, všechny tyto záležitosti mě však posunuly dál. Přemýšlím, zda vám nejdříve přiblížit ty dobré nebo ty špatné, ale možná bude lepší začít popořadě.

Ahojte!

Po dlouhé odmlce bych se chtěla vrátit k blogování a být více aktivnější, protože mi chybí zaznamenávat si různé události a zajímavosti jinak než jen do diáře. Začnu asi tím, co všechno se změnilo, čemu se momentálně věnuju a k čemu chci směřovat. A protože toho je opravdu moc, těch článků budě několik. Zrovna, když jsem si předepisovala tento článek, jsem seděla v letadle a letěla do Liverpoolu. Tentokrát už však ne na nějakou delší dobu, ale pouze na dovolenou. Tak neskutečně mi to tam chybí. Je to více jak rok, co jsem se odtud vrátila.

Ahoj!

Mám tady poslední pokračování naší dovolené v Itálii.