Mám na to? Vybrala jsem si správně?

by - června 21, 2020


Budu v tom dost dobrá? Hodím se na to? Mám na to? Vybral/a jsem si správně? 
Otázky, které se honí hlavou alespoň někdy snad každému z nás. Často nás nutí o sobě pochybovat, když se chystáme udělat nějaké velké a důležité rozhodnutí. Jak si na tyto otázky vlastně odpovídat? Jak k nim přistupuju já?

Hned na začátku bych ráda upozornila na to, že pokud hledáte zaručené tipy, jak se těchto otázek zbavit, tady je nenajdete. Mě osobně se totiž objevují v hlavě dost často, ale o to víc se s nimi učím pracovat a odpovídat si na ně. Budu ráda, když se zamyslíte spolu se mnou a podělíte se v komentářích o vaše zkušenosti.



Téma sebepodceňování jsem nakousla už ve 4. epizodě podcastu Osobní rozvoj trochu jinak. Dnes bych se na to chtěla podívat trochu z jiného úhlu. Tyto otázky se nám totiž nemusí honit v hlavě kvůli tomu, že sami sobě nevěříme, ale i kvůli určité nevědomosti toho, co nás všechno čeká. Nebo možná, co chceme, aby nás čekalo. Často na ně hledáme odpověď, když si vybíráme střední a vysokou školu, když hledáme první zaměstnání. Zkrátka ve věku, kdy jsme citliví, ovlivnitelní a nemáme tolik vlastních zkušeností. V tu chvíli nás hodně ovlivňují naši nejbližší, ať už je to rodina, kamarádi nebo třeba učitelé ve škole. Můžeme slyšet prupovídky jako: Vždyť na to nemáš. S takovýma známkama chceš něco dokázat? Tenhle obor je ale vážně těžkej, jseš si jistej, že to zvládneš?
V tu chvíli si musíme připomenout, že jde o naši budoucnost. Nikdo nemůže vědět dopředu, jestli se na něco hodíme nebo jestli to zvládneme, dokud to prostě nezkusíme. Ani my sami.
To jediné, co můžeme ovlivnit je pouze to, kolik odhodlání, času a energie jsme ochotni do toho vložit.

Co nám při rozhodování může ale pomoct, je zamyslet se nad tím, čím trávíme čas nejraději už teď. Co nás nejvíc baví? U čeho zapomínáme na čas? 

Určitý strach, nejistota a pochyby jsou přirozené a dokonce je nemusíme vnímat jen jako negativní. Můžou se stát naší motivací a takovou první překážkou na naší cestě. Pokud nezvládneme překonat ani tu první, jak chceme pak zvládat těch tisíce překážek v budoucnosti? Tak se nebojte, není co ztratit.

Často nás může ještě okolí znejistit otázkou: To je ale spíš pro kluky. popř. To je ale spíš pro holky. 
Co s tím? Nevěřte tomu. Vsadím se, že úplně ve všech povoláních se najdou holky i kluci. Ve všech oborech je příležitost se uchytit nezávisle na pohlaví, síle a kdo ví, čeho všeho. Naštěstí se dnes ty předsudky ohledně pohlaví pomalu vymazávají. Bohužel v některých oborech, a hlavně v některých rodinách, stále pevně přetrvávají. Nenechte se tím ale odradit. 
Mě se rodiče taky ptali, jestli na střední nechci raději na obchodku, že na stavebku chodí hlavně kluci. Naštěstí na mě moc netlačili, ale řekla bych, že teď zpětně by se na nic takového už neptali, když vidí, jak mě to naplňuje. 

Při rozhodování si kladu taky dost důležité otázky, díky kterým dokážu trochu vyfiltrovat, jestli to chci dělat opravdu dlouhodobě a není to jen krátkodobý chtíč. Takové to nadšení, které se vás drží prvních pár dní, možná týdnů, ale stejně rychle vyprchá. Snažím si představit, jestli zvládnu přijmout i kritiku a neúspěch. Jestli se budu chtít ponaučit a zkoušet to znova a znova, klidně desetkrát po sobě. Zvládnu do toho dát maximum? Čeho jsem ochotna se pro to vzdát? Je důležité si totiž uvědomit, že když začneme něco nového, někde na to musíme vzít čas a energii. Bude potřeba se učit spoustu novým věcem, neustále se vzdělávat a inspirovat. 

Hodím se na to? Vybral/a jsem si správně?

Může se stát, že už jste na tu vaši vysněnou školu nebo vysněnou pozici dostali, ale najednou znova znejistíte. Začnete dělat chyby, dostanete negativní zpětnou vazbu, něco se vám nepovede nebo něco zkrátka nemůžete rozlousknout tak, abyste s tím byli spokojeni. V tu chvíli máte pocit, že je někde chyba někde ve vás. Možná začnete mít pocit, že nikdy nemůžete být dost dobří na to, abyste uspěli. 
Je na čase si ale připomenout, že je to zcela přirozené. Chyby dělají všichni. Všem se někdy něco nepovede. Rozdíl mezi těmi co uspějí a neuspějí je ten, že ti úspěšní se tímto špatným obdobím nenechají odradit. Nezapomeňte, že když děláte často chyby teď, neříká to nic o tom, že je budete dělat často i v budoucnu. 
Sama moc dobře vím, jak moc velký vliv má kolektiv na chybovost a celkově schopnost pracovat. Před pár měsíci jsem pracovala v tom nejhorším kolektivu, co jsem zatím měla možnost potkat. Zůstávala jsem tam jen kvůli jiným výhodám, které to pro mě mělo. Kdybych však věděla, kam až mě to dožene, utekla bych hned v prvním týdnu, ve kterém jsem věděla, že něco není správně. Bohužel jsem to chtěla překousnout. Kvůli tomu mě to během pár měsíců dohnalo na pokraj vyhoření. Nesnášela jsem to tam, dělala jsem chyby všude kudy jsem chodila, nedařilo se mi, nic mě nebavilo a moje sebevědomí jelo na dovolenou. Naštěstí je to pryč. Teď už vím, že žádný výhody světa nestojí za to, aby vám někdo sebral vášeň do toho, co děláte, nebo aby snižoval vaše smýšlení o sobě. 

Když se takové pochybnosti ke mě vracejí častěji, naštvu se na ně. Říkám si, jestli bychom se neměli spíš ptát:
Proč bych se na to nehodil/a? Co si myslím, že je má nevýhoda?
Je totiž dost možný, že na tyhle otázky nebudeme mít žádný racionální odpovědi, tudíž ani důvod, proč o sobě fakt pochybovat. To, že něco neumíme teď totiž neznamená, že se to nenaučíme, když budeme chtít. Všechno se dá naučit. Jen je k tomu potřeba čas a chuť. Nemálo lidem se z jejich teoretických nevýhod podařilo udělat výhody, kterými se odlišili od konkurence. Zkuste se na ty vaše pomyslné nevýhody taky podívat z jiného úhlu,

V každé profesi totiž najdete všechny typy osobností. Mezi všemi najdete někoho výbušného, někoho citlivého. Člověka, který nesnáší pevně stanovené termíny nebo třeba úplného introverta. Se vším se dá totiž pracovat. Každý klient je originál, proto si naše kvalitní produkty a služby vždy kupce najdou, pokud se nebudeme bát investovat do našeho rozvoje. Nikdy totiž nejde jen o to se někam dostat, ale i udržet se tam. To úsilí, které investujeme na začátku je jenom špička ledovce toho, co budeme muset dávat v budoucnu. Čím větší cíl si totiž stanovíme, tím víc tomu budeme muset dlouhodobě obětovat. 

Kvůli studiu architektury jsem se musela vzdát hodně věcí. Bylo to teda hodně zapříčeno i tím, že jsem celý studium pracovala střídavě na plný a částečný úvazek. Na nic víc už potom nezbýval čas, protože architektura je hodně časově náročná, především na práci doma. Krátce jsem o tom psala už zde: Jak náročné je studium architektury?  Můj osobní život skoro přestal existovat, můj kůň mě sotva pozná. Pátek pro mě byl den, kdy můžu začít dohánět vše co jsem nestíhala a taky den, kdy se můžu zahrabat do peřin a odpočívat. Dokonce si myslím, že kdybych s přítelem nebydlela, tak spolu dávno nejsme. Až tak špatný to je. Z pár přátel se stala pouze hodně malá hrstka přátel, rodina mi nerozumí, ale v hloubi duše cítím, že mi to za to stojí. Že kdybych se mohla vrátit na začátek a rozhodnout se, jestli tu cestu chci absolvovat znova, udělám to. 

Pokud to cítíte podobně, jste určitě na správné cestě.

Budu ráda, když se v komentářích podělíte o vaše zkušenosti a inspirujete tak ostatní. 

Mějte se krásně a nezapomeňte:


Dokud to nezkusíte, nikdy nebudete znát odpověď!


Články na podobná témata:












You May Also Like

2 komentářů

  1. Tak tyto otázky moc dobře znám. Už od základky mi od otce bylo pořád předpovídáno jak jsem hloupá a že se nedostanu na školu s maturitou atd..když jsem měla před maturitou, tak mi zase říkal, že ji neudělám, že na to nemám, díky tomu jsem tomu sama věřila a už předem maturitu vzdala a to mělo za následek to, že jsem ji udělala s odřenýma ušima, když jsem si tohle uvědomila, začala jsem toto podceňování brát jinak. Jak píšeš, začala to být moje motivace a myslím, že tato motivace mě i zčásti nyní drží na vysoké škole.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To mě moc mrzí, že ti tak nevěřili a ještě ti to dávali najevo. Je ale super, že si to negativní dokázala převrátit v pozitivní. Moc ti přeju, abys měla i jinou silnou motivaci, než tu negativní a hlavně abys jim vytřela zrak až úspěšně doděláš i vysokou! :)

      Smazat

Děkuji za komentář:)