Ahoj! Po delší odmlce přidávám posledních pár střípků z mého pobytu v Miláně. Je fakt ostuda, že jsem je nedokázala přidat dříve, ale školní povinnosti a práce mi vzali veškerý čas a jelikož jsem dělala bakalářskou práci, snažila jsem se jí věnovat co nejvíc času. Teď už mám však "volno"! Hurááá! Zkouškový jsem stihla rychleji, než jsem čekala a bakalářka je taky odevzdaná. Jelikož naše bakalářská práce není žádná práce typu delší seminárky nebo nějakého výzkumu, ale vypracování studie rodinného domu a k tomu několik technických výkresů, odevzdáním to nekončilo a musíme ještě udělat model našeho návrhu a plachtu, která se bude vyvěšovat ve škole (taková výstava bakalářských a ateliérových prací). Tu plachtu pak budeme mít u sebe při obhajobách. Brzy vám tu moji práci představím, ale tento článek je ještě v duchu moderní architektury v Miláně.
Jsem tady s pokračováním workshopu na téma When interior design meets fashion v Miláně.
O prvním dojmu jsem už mluvila v minulém článku TADY, takže dnes přicházím s tou lepší půlkou a vším dalším, z čeho jsem byla tak nadšená.
V příštích pár článcích bych vás ráda vzala s sebou do Milána, kam jsem vyjela na týdenní workshop do školy Politechnico de Milano. Kurz je součásti programu Athens a je z velké části dotován školou, což je super. Navíc se na něj nedělají žádné přijímací testy ani nic takového, zda vás vyberou záleží na prospěchu, počtu absolvovaných zahraničních výjezdů a dalších záležitostech. Vybírat si můžete z několika desítek kurzů napříč obory, já si vybrala When interior design meets fashion, protože to byl jeden z mála kurzů zaměřených na architekturu a jediný na interiéry, který mě primárně zajímají.
Nedávno jsem měla příležitost mluvit s lidmi o plánované výstavbě v Praze 12 a tahle zkušenost mě donutila zamyslet se na tím, proč se většina lidí staví k novým zástavbám a rekonstrukcím tak negativně. Nové zástavby a rekonstrukce můžou mít několik podob, proto bych se ráda vyjádřila k jedné z možností, která mi přijde jako jedna z těch nejpřínosnějších, ale společností spíše odmítaná.
Letošní zimu chodím jako šedá karkulka. |
Nedávno jsem se zas trochu přiblížila mému snu. Navrhovat interiéry. Ne jen tak ve volném čase, ale jako práci. Práci, která je zároveň koníčkem, a který se snažíte pořád nějak rozvíjet a zlepšovat se v něm. Rozhodla jsem se o to s vámi podělit, protože je v poslední době tolik práce, že se člověk nestihne ani zastavit a zaznamenat si co prožívá, aby se k tomu mohl někdy vrátit a zavzpomínat.
Tohle je tedy jedna malá část toho, co mě po dlouhé době dostalo do stavu, kdy zapomínám na čas. Jsou to tři varianty koupelny, kterou si klient představoval jako moderní a s požadavkem použití betonové stěrky. Měla jsem to štěstí, že máme hodně podobný vkus, takže to byla jedna radost.
Taky se vám někdy stalo, že jste na něčem pracovali strašně dlouho, investovali do toho všechnu energii, a ne jen tu, vlastně celej váš život se kolem toho točil, a ono se to začalo všechno bortit jako domeček z karet? V tu chvíli si říkáte, že to nemůže být horší, že stačí vydržet a ono se to zase zlepší. Jenže co když ne? Co když se to všechno zhoršuje ještě víc a východisko z toho všeho se ztrácí v nedohlednu.