Tak nějak bych popsala pár prvních krůčků k mojí milované architektuře. Zhruba za rok se ale začal psát další příběh. Na hodině fyziky nás na chvíli navštívil scout z modelingové agentury a vzal si mě na chodbu, aby se mě zeptal, jestli jsem přemýšlela o modelingu. V té době jsem měla asi 164 cm a tak jsme se domluvili, že budeme v kontaktu než budu trochu starší a taky než trochu povyrostu. Koho by to nepotěšilo. Začala jsem se o to víc zajímat a přemluvila sem rodiče, aby mi zaplatili kurz modelingu. Mimochodem..žádné takové kurzy opravdu nedoporučuju! Jsou to jen vyhozené peníze. Vše potřebné vás v dobré agentuře naučí zdarma nebo na dluh, který splatíte až nějakými pracemi. 

Tím kurzem jsem si vyzkoušela své první focení a byla pozvaná do agentury Unique v Praze. V té měli ale smlouvu se stotisícovými až milionovými pokutami, pokud bych porušila něco ve smlouvě. Což jsem pochopitelně neplánovala dělat, ale může se stát cokoliv a pokud bych třeba přijela pozdě na nějakou domluvenou práci, pokutu bychom spláceli několik desítek let. Většina Prací a castingů bývá v Praze a do té jsem to měla 3 hodiny vlakem. Takže člověk nikdy neví, jak velké zpozdění bude nebo co se může stát.

Začala jsem tedy pátrat po jiných agenturách až jsem zakotvila na pár let v Bohemia models. Zkusila jsem několik focení, přehlídek a dokonce měla vycestovat i do zahraničí. Osud tomu ale nechtěl a tak jsem nakonec nevycestovala, protože jsem nedostala víza do Číny. Než byla příležitost letět jinam, už jsem byla zamilovaná a taky začala malinko přibírat. Vzhledem k tomu, že moje výška patřila mezi úplná minima (169 cm), abych mohla vůbec pracovat, bylo potřeba si držet míry co nejmenší. Jenže já jezdila na koni, a i když mi to pořád zakazovali kvůli "tlustým stehnům", vzhledem k tomu, že koně jsou naše rodina, bylo nemyslitelné, abych se toho vzdala. Moc tomu všemu nepomáhalo ani to, že jsem nemohla kvůli financím dojíždět do Prahy často na castingy pro české klienty a tím, že jsem tak malá, neviděli ve mě v agentuře tak velký potenciál, aby mě protlačovali alespoň na práce v Čechách. K tomu všemu jsem začala chodit na stavební průmyslovku a pomalu si jít za svým architektonickým snem. Škola se pro mě stávala větší a větší prioritou. Neskutečně mě bavila a za žádnou cenu jsem se snu o architektuře nechtěla vzdát. 

Modeling, jestli tomu tak teda vůbec můžu říkat, jsem kvůli tomu začala víc a víc brát spíš jako příležitost nakouknout do jiného světa, mít fotky, které nikdo jiný normálně nemá a mít zážitky, až budu stará a vrásčitá. I když jsem vždy byla zodpovědná a všude včas (na rozdíl od hodně modelek), nebyla jsem ochotná pro to dělat maximum. Nějak aktivněji jsem se tomu vlastně věnovala zhruba 5 let a jsem za to moc ráda. 

Doufala jsem, že se mi podaří zhubnout zpět na požadované míry, jak půjdu do Prahy na vysokou a konečně budu mít příležitost na všechny ty castingy chodit. Se školou a prací se to ale absolutně nedalo zvládat a kila místo dolů, šly tím sezením u počítače spíš postupně nahoru. Sice jsem pravidelně několikrát týdně cvičila, necpala se tučným jídlem a přestala pít úplně alkohol, nestačilo to vyvážit moji lásku k čokoládě a neustálýmu sezení u počítače. 

I když jsem bohužel nepoznala ten opravdový modeling v zahraničí, vím aspoň z vlastní zkušenosti, jací lidé se tam pohybují a nemusím mít nějaké zkreslené představy o tom, jak jsou všechny modelky hloupé a jak je to jednoduchá práce.  

Na první pohled úplně odlišné světy, ale něco měli společné. Aby v ní byl člověk úspěšný, musel být ochotný to přijmout jako životní styl, věnovat tomu nekonečno píle a nenechat se odradit neúspěchem. Ačkoliv jsem se dlouho snažila namlouvat si, že zvládnu obojí a vybírat si nemusím, moje vnitřní já mělo asi vždycky jasno.

Do architektury jsem byla tak nějak automaticky ochotná investovat všechnu energii a čas. Volný čas je cizí pojem, protože ho stejně věnuju do něčeho s tím spojeného. A i když bylo studium hodně náročné, je to teprve začátek a já se moc těším na všechno, co mě čeká. Jedním z cílů na té dlouhé životní cestě mám i být designerkou v Jak se staví sen, který mě k tomu vlastně dovedl. Tak snad se mi to jednou splní, když už ten pořad funguje od mé 6. třídy. Kdyby někoho zajímala ta odbornější část mého života, na webu www.architektiv.cz najdete jak mé portfolio, tak odbornější články, do kterých nepletu můj osobní život :)

Co je pro vás životní cestou? Nebo ji ještě hledáte?