Taky máte takový dny, kdy by jste potřebovali jít někam, kde zapomenete na všechny problémy, kde vás netlačí čas, kde si můžete užívat tu chvíli sami se sebou? Nemáte na nikoho náladu, máte toho všeho už plný zuby, chtěli by jste už být někde, kde bude od všeho špatnýho klid?
Já poslední dobou mám takový dny čím dál častěji, chtěla jsem napsat, že mě překvapuje, ale ono je to vlastně logický, že zklamání od vašich zdánlivě nejbližších, mě dokáže rozhodit mnohem víc, než nervy z maturity, z neustálého učení, přibírání a žádného volného času. Nedokážu pochopit, jak pro někoho můžou být důležitější věci, než jeho rodina. Jak takovej člověk potom může dávat příklad svým dětem? Jak se potom můžeme divit, že čím dál více lidí si neváží svých blízkých, raději se zajímají o cizí, v horším případě o to, co je v televizi, více, než o svoje blízký.
Tak moc už chci mít všechno to učení za sebou, mít čas se hýbat, mít zpět svou postavu a konečně někam vycestovat. Tam moc se těším, až poprvé vstoupím na vysokou školu jako její studentka. Až nebudu muset poslouchat rýpavý kecy, každodenní hádky, řev a ani nebudu prožívat zklamání, že nezajímám ty, kteří pro mě znamenají nejvíce.
Aspoň něco pozitivního to má, udělá mě to zase o něco silnější, než jsem.
