Nedávno jsem se zas trochu přiblížila mému snu. Navrhovat interiéry. Ne jen tak ve volném čase, ale jako práci. Práci, která je zároveň koníčkem, a který se snažíte pořád nějak rozvíjet a zlepšovat se v něm. Rozhodla jsem se o to s vámi podělit, protože je v poslední době tolik práce, že se člověk nestihne ani zastavit a zaznamenat si co prožívá, aby se k tomu mohl někdy vrátit a zavzpomínat.

Tohle je tedy jedna malá část toho, co mě po dlouhé době dostalo do stavu, kdy zapomínám na čas. Jsou to tři varianty koupelny, kterou si klient představoval jako moderní a s požadavkem použití betonové stěrky. Měla jsem to štěstí, že máme hodně podobný vkus, takže to byla jedna radost.

Je tady poslední příspěvek z Kodaně. Poslední den jsme měli zase dietní chodící. Tentokrát jsme vyrazili úplně mimo centrum, konkrétně do části Ørestad, kterou zakončuje 8-tallet, což je bytový dům do tvaru osmičky. Bývá ale tak navštěvovaný turisty, že má omezenou návštěvní dobu. Je to opravdu zajímavý projekt, takže doporučuji si o něm zjistit více. Po cestě bylo ještě několik dalších zajímavých budov, například VM House či The Mountain Dwellings. V téhle části jsme si nejvíce všimli toho, jak jim vůbec nevadí to, že mají všechny stěny směrem ven prosklené. Nejen, že vidět ten nepořádek a zadní stěny nábytku není moc pěkný, soukromí nemáte taky téměř žádný. Taky v domácnostech mají často fakt zvláštní věci (takový dánský no). Například úplně historicky starý svícny. Nevim jestli to byla náhoda, nebo takový zvláštní věci mají fakt rádi. (nebo jsme divní my - taky možnost) 

     Máme tady další den naší výpravy do úžasné Kodaně. V sobotu jsme měli v plánu půjčit si kola a projet místa, na který bychom šli pěšky celkem dlouho. Nečekaně nás vítalo krásný slunečný počasí, tak na tričko, oproti předchozímu dnu celkem změna.

 dnes se s vámi podělím o první den naší krátké jarní dovolené (já vim, je už půlka léta, ale čas běží rychleji, než bych chtěla), kterou jsme chtěli načerpat energii před zkouškovým obdobím. Všechno to plánování začalo už někdy v lednu, kdy jsme začali pokukovat po letenkách a ubytování. Ubytování jsme sehnali přes Airbnb v bytě jedné dánky. Podle fotek byt vypadal čistě, prostorně, ale nebyl moc blízko centra, což nás ale neodradilo.

Ahoj!

Tak takhle nějak vypadám na dovolené já. Někdo se jezdí vyvalovat k moři, já jezdím na dovolenou domů a válím se s mým Mistrem v trávě.

Dlouho jsem se neozvala, tak snad se mi podaří to brzo dohnat, protože vám chci povyprávět o mojí jarní dovolené v Kodani a ukázat vám všechny ty fotky.

Po té jarní dovolené už však nic zajímavýho nebylo, pouze škola, škola, práce, škola. Ani posilku sem nestíhala tak, jak jsem chtěla. Byl to fakt nejhnusnější rok za celý studium, jestli bude čtvrťák horší, jak už mě asi fakt klepne. Tohle léto si chci proto pořádně užít. začala jsem tím, že doháním resty s kamarádama a rodinou.

Tak se mějte krásně!

Dnes jsem tady s článkem o několika sebe-vzdělávacích kurzech, kterých jsem se zúčastnila za poslední 4 měsíce, a které mi dost pomohly a docela ovlivní směr, kterým se snažím jít. Všechno to byly 2-3 hodinové jednodenní semináře nebo lekce, které pořádaly naše studentský centra na ČVUT. Nabízí jich mnohem víc, různě zaměřených, ale všechny jsem bohužel nezvládla stihnout.

V první části semestru jsem totiž měla docela kreativní krizi. Nebyla jsem schopná nic pořádně vymyslet, čas vyhrazený na učení jsem strávila hleděním do papírů, začala jsem pochybovat o tom, jestli na to všechno mám, co vlastně chci a tak. V téhle době jsem se přihlašovala na kurzy a jsem moc ráda, že jsem si zvolila zrovna tyhle, protože mě z té mojí krize docela vytáhly nebo možná odpoutaly moji pozornost jiným směrem. Všechny mě něčím obohatily a pomohly se mi na věci dívat trochu jinak.

     Je to asi 9 měsíců, co jsem se odstěhovala z kolejí Podolí do bytu na Dejvicích. Neříkám, že okolí Pražského povstání a Pankráce se mi nelíbilo, protože to není pravda, naopak. Celkem blízko metro, kousek Vyšehrad, na náplavku taky né moc daleko. To, že byly blízko Arkády (pro nepražáky: obchodní centrum) bylo taky skvělý (až na ty slabší chvíle, kdy jdete jen pro chleba do Alberta a vrátíte se po dvou hodinách s pár taškama, poloprázdnou peněženkou a pochopitelně bez toho chleba). Nelze opomenout ani krásný parčík za Arkádama a výhled na Pražský Hrad.

     Po další odmlce se hlásím s tím, že jsem zvládla navštívit první místo, na které se chci letos podívat a tím byla Divoká Šárka, kam jsem se chystala už tááák dlouho. Bohužel jsem tam nebyla s člověkem, se kterým jsem si přála, ale i tak to bylo super.

Fotky moc skvělý nemám, protože bylo zataženo a mobil mi to vyfotil tak docela tmavě, ale věřím, že každý ví jak je to tam krásný. Už jenom ten pocit, že jste v centru a do půl hodiny můžete být na tak klidným místě a přitom pořád v Praze.

     jste ještě pořád namotivovaní a dodržujete novoroční předsevzetí? Jak už jsem psala v jednom z minulých článků (TADY), já si nedávám předsevzetí novoroční, ale takový nárazový a neupínám se na Nový rok. Jedním z takových mých přání, co jsem si minulé jaro stanovila bylo poznat trochu více Prahu, což se mi povedlo a dokonce jsem navštívila i další místa, kam jsem se chtěla jet jednou podívat (viz článek TADY). Teď už se mi nahromadilo dalších pár míst, kam chci letos jít. Jedná se především o místa v Praze, na některých jsem už dokonce byla, ale ráda bych se na mě podívala znova. Miluju totiž výhledy, a obzvlášť na Prahu.

Ahoj!

     Včera jsem měla poslední zkoušku a konečně mi začíná pár dní bez nervů a stresů ze školy. Opravdu jen pár dní, protože v pondělí začíná další semestr. Od předposlední zkoušky to byly dva týdny, takže takovej pohodovej týden jsem měla už předtím, ale i tak jsem pořád myslela na to, že mě čeká ještě to nejhorší (pro mě), a to dějiny architektury. Poslední týden jsem se učila fakt každou volnou chvíli, o víkendu od ráda do večera a v pondělí už sem se jenom klepala. Naštěstí jsem dostala dobrý otázky, takže i když ještě nevím výsledky, myslím si, že jsem to udělala.

Ahoj,

v dnešním článku bych vám ráda představila můj grafický návrh, který jsem zpracovala do soutěže pro administrativní budovu Butterfly. V soutěži jsem se bohužel neumístila, a ani nevím, jak vypadaly výherní projekty, což je mi celkem líto.

Téma soutěže bylo navrhnout 4 reprezentační stěny do 2 átrií, které jsou úplně totožné. Každá stěna měla být pojata trochu jinak, ale zároveň je všechny mělo něco propojovat.

Převažujícím materiálem v átriích budovy bude pohledový beton a v určitých částech sklo. Více informací o projektu na www.butterfly-karlin.cz

Studuji 3. ročník na ČVUT, fakultu stavební a obor Architektura a stavitelství. Tento obor má bakalářské studium na 4 roky a magisterské na 2. Oficiálně. Kdo chce, nebo ani chtít nemusí, si to někdy bohužel musí prodloužit. Popravdě, všechno, co tady napíšu fakt nepřeháním. Nepatřím mezi šprty, ale ani mezi ty, kteří se nesnaží. Šla jsem na tuto školu s cílem získat titul Ing.arch. a tak pro to něco dělám. Vzhledem k tomu, že do toho ještě chodím pravidelně do práce, tak se obávám, že bych musela být opravdový génius a hlavně člověk, který nemusí spát, abych mohla mít excelentní výsledky a měla samý A. Je to prostě škola opravdu náročná, nejvíce však časově. 

O většině škol se říká, že nejhorší je první rok, dva, a pak už je to jen lehčí. Říká se, jak je vysoká jedna velká párty, stačí jít občas do školy, pak si občas odskočit na zkoušky a vlastně se skoro pořád flákat a užívat si mládí. Bohužel, architekti musí být vždy spešl a u nás to tak vůbec není. Každým rokem se náročnost stupňuje, po roce (ti odolní po 2) se z vás stane člověk, který nemá volný čas, všichni vaši kamarádi se protřídí a zůstanou jen ti opravdoví přátelé, kteří si zvyknou na to, že vás vidí 3x za rok (když se poštěstí). A pokud do toho ještě pracujete a občas chcete i sportovat, dostanete se vlastně do takového světa, kde musíte prostě svoji školu milovat, jinak byste to nevydrželi.

     Na jaře minulého roku jsem si s kamarádama vyrazila vyzkoušet únikovku s názvem Uteč z psychiatrické léčebny. Popravdě jsme nikdo z nás na žádné podobné "akci" nebyl a vůbec jsme nevěděli co od toho čekat. Byli jsme ale strašně příjemně překvapení, bavilo nás to a byl to fakt skvělej zážitek. Stihli jsme to pár minut před koncem asi se 3 nápovědama a tu třetí jsme dostali jenom protože jsme se zamotali do posledního úkolu, kvůli tomu jak jsme se báli, že to nestihneme. Určitě vám to tedy doporučuju, protože je to skvělej zážitek, úplně při tom vypnete a soustředíte se přímo na tu samotnou hru. My jsme vyzkoušeli Escape master Pacient č.27 - šílenec a od té doby otevřeli už další 2 místnosti, takže pokud se ještě někdy rozhodneme, tak jdeme určitě tam.

Vítejte u prvního článku v roce 2017!

       Kdy jindy by byla vhodnější chvíle psát o předsevzetích než teď? Ať už si nějaká dáváte nebo ne, určitě neuškodí, udělat si sami pro sebe takový souhrn všeho, co se vám minulý rok povedlo a z čeho jste se naopak poučili.

      Pojďte si udělat chvilku sami pro sebe, nebo si klidně udělejte takový malý dýchánek s blízkými přáteli a popovídejte si o tom jak hodnotíte minulý rok a s čím novým přicházíte do toho nového.