Každou chvílí přivítáme nový rok 2020 a mnoho z nás, to bude svádět ke stanovování nových cílů a předsevzetí. Takové ty klasické jako začít pravidelně cvičit, přestat kouřit, více číst, víc si vařit, ty většinou vyprchají během prvních pár týdnů a jen hrstka z nás je opravdu pravidelně dodržuje a zakomponuje do svého životního stylu. O tom, jak ty tradiční předsevzetí dodržet, jsem psala TADY. 

Dnes tu pro vás mám pár tipů na "předsevzetí", které udělají dobrý skutek, můžete je splnit téměř kdykoliv během roku a nejsou tak náročné na vlastní vůli. Třeba se vám některý z nich tak zalíbí, že je pak budete praktikovat i častěji. To je však už pouze na vás. 

      Jděte si za svými sny. Přestaňte dělat věci, co vás nenaplňují. Jak neprokrastinovat. Dostaň se do stavu flow. Jak se naučit říkat ne. Buďte konečně šťastní. A dalších nekonečno motivačních vět, které nás tlačí být dokonalí, věnovat se pouze tomu, co milujeme, chodit na konference poslouchat úspěšné lidi a mít skvělý time management.

Říká se, že jsme průměrem pěti lidí, v našem blízkým okolí. Že všechno je jenom v hlavě, a když člověk chce, dokáže nemožného. Jenže pak taky spousta lidí říká, že nejde o známky. Že stačí to jenom udělat. Prolíst. Protože nikdo se na známky v praxi neptá. A říká se to lidem, kteří jsou ze svého výsledku smutní. Lidem, kteří nechtějí jenom prolízat. Nejde jim jen o to, aby to udělali a hotovo.

     Dnes dopoledne se zahajoval podzimní For Interior v Praze a já se rozhodla být mezi prvními návštěvníky, abych vám přinesla mé postřehy co nejdříve a třeba vás ještě motivovala veletrh taky navštívit. Některými expozicemi jsem byla docela překvapená. Jestli příjemně nebo nepříjemně se dozvíte v článku.

     Jak už téměř každoročně, i letos jsem navštívila veletrh For Arch v Praze. Každým rokem se na vystavené firmy a jejich produkty dívám trochu víc odborněji a nebojím se zeptat na věci, co mě zajímají. Letos mě tam opět zaujalo pár firem a já si řekla, proč se o to nepodělit i s vámi. Poprvé jsem taky viděla výsledky mé práce pro Netion v praxi. Vizualizace, které pro ně tvořím byly hned u několika vystavovatelů a já si je s radostí vzala domů na památku v tištěné podobě (první fotka).

Architektura a urbanismus je jedno z magisterských zaměření na ČVUT. O tom proč jsem se na něj rozhodla jít a jaký byl první semestr jsem psala v článku: Jaké je magisterské zaměření Architektura a urbanismus? Jelikož se pro tento obor rozhodne jen zhruba 12% lidí z bakalářského studia, často se mění předměty a obor se ve škole skoro vůbec neprosazuje, rozhodla jsem se zhodnotit a rozepsat i předměty z druhého semestru, protože se o nich informace hledají dost těžko.

     Když někomu v létě řeknete, že jedete do Chorvatska, většina si asi vybaví tu klasickou válecí dovolenou u moře. Sice říkám klasickou, ale ve skutečnosti jsem ji nikdy nezažila. A to ani letos, přesto, že jsem Chorvatsko poprvé v životě navštívila. Cílová destinace však nebyla u pobřeží, nýbrž ve vnitrozemí. Jak už nadpis článku prozrazuje, ten cíl byly právě Plitvická jezera. Budu doufat, že nejsem sama, kdo tam ještě nebyl, jelikož je to velmi navštěvovaná destinace, až tolik, že by možná stálo za to, návštěvnost trochu víc regulovat, aby nám té krásy trochu zbylo i pro další generace. 

Ačkoliv už uplynul skoro pátý týden mojí "kreativní výzvy", ráda bych shrnula ty předchozí dva. Slíbila jsem, že se polepším s kreslením. Jak se mi to tedy povedlo?

 Řekla bych že ne. Nevěřím, že existuje někdo, kdo se nechce zlepšit v cizím jazyku, nechce mít lepší postavu, naučit se hrát na nový hudební nástroj, více číst, zlepšit se v nějakém programu nebo více rozumět marketingu.

     Když ale nebudeme mluvit o jídle, léto je pro mě čas příležitostí. V tomto článku bych chtěla zmínit hlavně příležitosti se zlepšovat. A protože letos poprvé po 6 letech budu mít léto, kdy nebudu každý den od rána do večera v práci, chci toho pořádně využít. A právě k jedné takové speciální aktivitě bych chtěla přimět i vás. Můžeme tak spojit síly, inspirovat se a motivovat se navzájem. Jenže o co se vlastně jedná?

Tento článek je především pro zájemce o studium architektury, které ještě neodradil můj článek o tom, zda je studium opravdu tak hrozné.  Všem, co se i přesto rozhodli do toho jít, moc gratuluji, přeji mnoho energie a dopředu je mi jich líto. Jelikož jsem už oficiálně dokončila tu delší část studia, ráda bych se podělila o některé užitečné informace, které bych já před studiem ocenila. Některé se budou hodit i studentům na jiných školách a jiných oborech, ale pár jich bude i konkrétnějších.

     Zhruba před čtyřmi měsíci jsem na instagramu slibovala recept na tenhle čokoládový dort. Byl to úplně můj první dort, co jsem pekla sama a musím říct, že se fakt povedl. Jsem totiž extra vybíravá a dost přísná na věci, které se nazývají "čokoládové" a přitom takové vůbec nejsou. Tenhle dort byl ale fakt výbornej po všech stránkách, recept jsem převzala TADY, pouze jsem upravila nějaké drobnosti dle svých chutí a možností.

     Brusel je město, které mě nikdy nějak zvlášť nelákalo. Z fotek mi připadalo takové chladné a neosobní. Navíc mě lákají hlavně ty lokality, kde je teplo, svítí sluníčko a tak. Chápete. Tak nějak se to ale stalo. Najednou jsem se ocitla v Belgii, ještě k tomu omylem koupila letenku zpět o den později než sem chtěla a tak bylo přirozené zkusit Brusel prozkoumat a využít té příležitosti.

     Už od prvních pár chvil, co jsem tam byla mi přišlo, že se Brusel jmenuje od slova brutální. Architektura je tam tak jiná. Tak velká až obrovská. Ani ne do výšky. Spíš hmotou, objemem a tím, jak na vás působí. Významné stavby kolem sebe často nemají ani tolik prostoru, aby vůbec vynikly. Takže si je nemůžete pořádně prohlédnout, pokochat se, natož si je nějak krásně vyfotit.

     Rok se s rokem sešel a já zase odjela na týdenní kurz na zahraniční univerzitu. Letos jsem odjela na kurz: Digital methods for building design and planning do Lovaně, Belgie. Celé to bylo úplně jiné než minulý rok v Miláně. A pokud vás zrovna nezajímá, co se celý týden dělo, minimálně fotky vidět musíte.

     Na naší fakultě se jako pokračování bakalářského studia architektury nabízí dva magisterské obory. Jeden totožný jako bakalářské, architektura a stavitelství (A+S), jako druhý architektura a urbanismus (A+U). V době, kdy jsem začala uvažovat nad druhou možností, jsem hledala různé informace o tom, jaké to studium urbanismu je. Jelikož tam jde ale sotva 1/5 lidí, informací jsem moc nenašla. Jediné co, tak že je to mnohem víc v klidu. Taková informace mi však logicky nestačila, proto bych chtěla dnešní článek věnovat právě tomu, proč jsem se pro urbanismus vlastně rozhodla, co mě tak ovlivnilo, jaké to tedy je a zda toho lituju.

Po dvou letech jsem si zase udělala výlet do Liverpoolu. Tentokrát byl hlavní důvod návštěva mojí úžasné kamarádky a taky koncert Alana Walkera v Manchestru s přítelem. Do Liverpoolu jsme přiletěli ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpoledne a jeli se ubytovat do hotelu přímo v centru, jelikož se kamarádce protáhla rekonstrukce domu. První noc jsme měli naplánovanou v Liverpoolu, druhou v Manchestru a další dvě zase v Liverpoolu. Po ubytování jsme zamířili na procházku po centru, na nákup do Primarku a na večeři do restaurace, kde kamarádka pracuje. Nejen, že jsem byla ohromená tou atmosférou, ale zamilovala jsem se do pizzy a limonády, co tady mají. Určitě tedy doporučuji, pokud se do Liverpoolu chystáte. Restaurace je přímo v centru a jmenuje se Wildwood.