Ahoj!
Dnešní článek bych chtěla věnovat celému mému studiu na stavebce. A jak už je u mě zvykem, vezmu to všechno docela zkráceně :)

Ještě teď si vzpomínám na den, kdy jsem do školy vešla poprvé a nemohla jsem najít naši třídu. Chodila jsem po chodbě a říkala si, že to snad není možný, aby tady ta třída nebyla, za chvíli se ke mě přidal ještě můj budoucí spolužák a pak jsme ji našli. Jako jediná třída ve škole neměla obří tmavěhnědé dveře, ale pouze malé a schované za takovou velkou skříní.  Sedli jsme si spolu a pomalu do třídy začali přicházet naši spolužáci. Začínalo nás 32, nejvíce jich odešlo v prváků, několik lidí k nám taky přišlo a tak nás ve čtvrťáků bylo 29.

Po celé čtyři roky jsem do školy chodila ráda, škola mě strašně bavila a narozdíl od základky jsem chytla skvělej kolektiv. Učení bylo celkem náročné, spoustu různých projektů, rýsování, úkolů atd. Byly chvíle, kdy jsem měla sto chutí všechny ty papíry spálit, zároveň jsem si však nedokázala představit, že bych studovala na jiné škole. Hodiny a přestávky mi zpříjemňovali úžasní spolužáci a spolužačky, pár nějakých neshod by se sice našlo, ale ne nic, co by zabránilo tomu, abychom se všichni bavili. Našla jsem si spoustu přátel a věřím, že naše přátelství vydrží i po maturitě a pokud smích prodlužuje život, tak jsem už skoro nesmrtelná.



Během těch 4 let jsme jezdili na spoustu výletů, a jak už to tak bývá, nejlepší bývají až ty, kde už se znále líp. U nás to byl sporťák na konci třeťáků nebo výlet do Prahy. Jeden vtipný zážitek, na který vzpomínáme dodnes však pochází hned z adapťáku. Zapomenout nejde ani na týdenní výlet do Anglie, ale tam jsme nebyli celá třída.



Tyhle čtyři roky pro mě jsou zatím nejlepší roky života, budu na ně vzpomínat strašně ráda a moc mě mrzí, že už to všechno končí.


 Taky na střední vzpomínáte(budete vzpomínat) rádi?:)