Ahoj!
Taky se vám stalo, že když jste byli malí, záviděli jste něco ostatním, časem jste to dostali a pak vám došlo, že to žádná výhra není, ba naopak?
Tak přesně o tom vám dnes chci napsat.



Když mi bylo asi 7, strašně moc jsem záviděla sestřenici a bratranci, že nosí brýle. Taky sem toužila mít tu zodpovědnost za ně, každý den si je nasadit a večer zase položit na noční stolek. dávat si pozor abych je nikde nezapomněla nebo aby se mi nezničily. Postupem času jsem na to zapomněla a  právě to se mi asi stalo osudným. Začala jsem špatně vidět na dálku a dostala brýle, který jsem už od začátku nesnášela. Několikrát se mi taky stalo, že jsem nestíhala ráno autobus do školy, nechala je doma a pak ve škole viděla akorát tak otrávený xichty mojeho spolusedícího, kterej mi musel všechno z tabule číst. No po roce jsem je nosit přestala a další rok trvalo, než jsem začala nosit čočky, který mám doteď. Díky bohu za ně!

A do třetice všeho dobrého! Když jsem byla mladší, byla jsem strašně hubená a tím jak jsem na sobě neměla snad ani gram tuku, jsem měla takovej vystrčenej pupík a strašně jsem záviděla všem, kteří tam mají takovou tu dírku. No jo, jenže to jsem ještě nevěděla, že ten hlubokej pupík se mi udělá až mi naroste špek na břiše. Teď jsem to už zjistila a tak prosím, chci můj pupík zpět!

Z těchto věcí pro mě plyne ponaučení, že než se rozhodnete někomu něco závidět, zvažte všechny plusy a mínusy.