Máme tady další den naší výpravy do úžasné Kodaně. V sobotu jsme měli v plánu půjčit si kola a projet místa, na který bychom šli pěšky celkem dlouho. Nečekaně nás vítalo krásný slunečný počasí, tak na tričko, oproti předchozímu dnu celkem změna.

    Vzhledem k tomu, že jsme to brali trochu jako dovolenou, nevstávali jsme v 6, ale až tak v 10, takže než jsme se vybatolili a došli až k půjčovně kol (odkaz na půjčovnu dole) , bylo kolem 12. Půjčovnu zavírali v 6, takže jsme měli čas tak akorát. Nejdřív jsme lovili mezi nejlevnějšíma kolama, ale už jich moc nebylo, každý bylo jiný, bez košíku, bez nosiče, v různým stavu, bez přehazky. No po několika minutách rozhodování jsme usoudili, že si půjčíme ty o dost dražší, za to ale stylovější, s košíkem i s nosičem. Všichni tedy budeme mít stejný a navíc se nám pojede mnohem líp. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší rozhodnutí. Já, jakožto jedna z těch, co se líp orientují v mapách, jsem jela jako první. Musím uznat, že to mají fakt promakaný, na kole se tam jezdilo fakt parádně. Navíc to prostředí a počasí k tomu. Byla to prostě pohodička, jen tak si zastavit tam, kde se nám to zrovna líbilo a pak zas vesele jet dál.

     Nejdříve jsme zajeli na takovou jednu povedenou urbanistickou věc. Je to Superkilen Park, což bylo dřív docela zapadlý místo, kam by nikoho nenapadlo jít trávit svůj čas. BIG architects se rozhodli tohle území rozdělit na 3 části, který na sebe navazujou, ale každá má svůj účel a design.  Teď je to místo, kam chodí spousta lidí relaxovat, cvičit, potkávat se a celkově trávit volnej čas. Musím říct, že mě se nejvíce líbilo v té poslední části, kde to není bláznivě barevný a je to takový hřiště pro velký. Po několika letech jsem se mohla pohoupat na pořádně houpačce a nekrást ji malým dětem.

Když nearchitekti čekají, až si architektky všechno nafotí.

     Nedávno jsem dokonce zjistila, že hned v další ulici je taky takový podobný místo určený hlavně pro sport, tak mě mrzí, že jsme o tom nevěděli dřív, protože by mě docela zajímalo, jestli to původní je taky tak hojně navštěvovaný a využívaný jako novější. 

     Další zastávkou byl ostrov do tvaru hvězdy, teda nejeli jsme úplně na něj, ale jen dokola. Náhodou jsme zastavili  u místa, kde bylo strašně moc turistů a chodili se s něčím fotit. Asi nějaká celebrita nebo co. No zjistili jsme, že je tam zrovna socha malé mořské víly.


 
  Popošli jsme tedy kousek dál, udělali nějaký fotky, dali si svačinu a pokračovali přes náměstí ke komplexu Amalienborg, který mi strašně připomínalo Prahu. Například pohled na kostel Frederika je skoro jak kostel na Malostranské, socha uprostřed tohoto komplexu je podobná pomníku Svatého Václava na Václaváku. Cítila jsem se jako doma prostě.

   
   Od tama jsme měli výhled na Kodaňskou operu, se kterou jsem hodila nějaký to foto a pokračovali.