Často se mi stává, že začnu pochybovat nad věcmi pro které jsem se rozhodla. Najednou nevidím důvod, proč jít cvičit zrovna dnes, proč se dál zlepšovat v tom co mě baví, proč vůbec dál studovat. Věřím, že takové myšlenky občas postihnou každého. Nejčastěji přichází s neúspěchem, špatnou náladou, neviditelnými výsledky, velkou konkurencí a nebo prostě jen tak. 

S takovými věcmi se však snažím bojovat, někdy se to daří méně, někdy více, je však pár věcí, které mě dokážou zpět namotivovat a dodat mi odvahu pokračovat v tom, pro co jsem se rozhodla.

Jaké to jsou?

Strašně ráda si čtu rozhovory s lidmi, kteří už dosáhli toho, čeho bych chtěla dosáhnout já. Často v rohovorech či videích popisují to, čemu se vyhnout, co vám pomůže v rychlejším rozvíjení nebo se zkrátka podělí jen o jejich příběh a o překážky, které museli zdolat oni. Právě tohle mi dodá odvahu to nevzdávat. Inspiruje mě to a často se dozvím i zajímavé věci, které mě posunou zase trochu blíž mým snům.

Tento bod může znít trochu namyšleně, ale člověk by měl umět sám zhodnotit, zda se mu něco povedlo či ne. Právě ty pozitivní body jeho minulosti by měl vyzdvihnout a připomenout si je. Nejdůležitější je však to, abyste úspěchy porovnávali sami se sebou a ne s ostatními. Pro nás může být třeba úspěch to, že jste si zašli 4x týdně zacvičit, zvládli zkoušku napoprvé nebo i to, že jste uvařili výborné jídlo. Pokud byste však tyhle věci porovnávali s ostatními, akorát by vás to demotivovalo, protože vždy se najdě někdo, kdo něco zvládl lépe a pak zapomínáme na to, že také vždy existuje někdo, kdo to naopak zvládl hůře. 

Když takové pochybnosti mám já, podívám se na mé práce, které jsem dřív vytvořila a snažím se na nich najít to co se mi líbí nebo co jsem se díky nim naučila.

Tak přesně tohle musím momentálně dělat celkem často. Začala jsem nenávidět svoji školu a nejraději bych se na celé další studium vykašlala. Od toho kroku mě však brzdí to, že přece chci být architektka, že mi to otevře více možností. Začnu si představovat jak to bude úžasný až škola nebude. Jak uvidím kamarády častěji než jednou za rok, jak se nebudu muset učit na zkoušky, budu si budovat svůj ateliér a tvořit pro klienty, kterým se líbí můj styl.

Kdybych si tedy nepředstavovala všechny tyhle věci, už bych dávno nestudovala. Proto to zkuste i vy. A nezapomeňte si představit i ty nejmenší detaily, aby se vám to pak splnilo.

Tohle je jedna z nejdůležitějších věcí pro kreativitu a jakékoliv tvoření či přemýšlení. Posledních pár let nemám absolutně čas se něčemu věnovat nerušeně delší dobu, aniž by mě nikdo nerušil, nemusela bych přemýšlet nad tím, kolik úkolů do školy musím zpracovat, co nakoupit abych mohla uvařit, atd. Došlo mi, že proto mě spoustu věcí nebaví a proto se dál nezlepšuju tak rychle jako dřív.

Pro jakýkoliv posun v učení, tvoření, psaní a čehokoliv dalšího je podle mě extra důležitý klid a čas. Je těžké odmítat své blízké, ale věřte mi, že dva takové dny, kdy se budete věnovat jen jedné činnosti vám přinese mnohem více užitku, než půlhodina 3x denně.

Kdo by neměl rád prohlížení krásných věcí. Inspirování se je nedílnou částí rozvoje a zdroje nových myšlenek. Namotivuje vás to dát tvořit, abyste dokázali taky to samé. Je však důležité to nepřehánět, abyste nezůstali jen u inspirování se a ve skutečnosti nic pořádněho nevytvořili. Také se nenechte moc zkazit tím, že se budete snažit napodobovat někoho. Ty nejlepší věci jsou totiž od srdce.

Já se nejvíce inspiruji na Pinterestu a nově i na plantformě pro umělce Behance.