O time managementu
Nedávno jsem se zúčastnila vyhlášení soutěže Stavby s vůní dřeva a právě při něm jsem měla příležitost poslechnout si přednášku na téma time management. O tohle téma se docela zajímám, protože dělám spoustu věcí, které potřebují určitý řád, a zároveň ráda plánuju. Díky této přednášce jsem si potvrdila, že můj time management celkem dobře zvládám, každopádně vždy je co zlepšovat.
Hodně mě však zaujala část, ve které se mluvilo o respektu k času druhých.
Podle mě by si tuhle větu měli zapsat všichni na poměrně viditelné místo. Proč? Všem nám jde především jen o sebe. Snažíme se naplňovat naše sny, naše touhy a taky naše povinnosti. Trochu ale zapomínáme, že v těchto plánech často nefigurujeme jen my. A teď nemluvím o těch našich velkých cílech a snech, ale o těch menších. Právě k těm se ta věta nejvíce pojí. Myslím tím třeba dokončení naší semestrální práce, projektu do práce, pomoc se stěhováním atd.
Tyto cíle a často i povinnosti pro nás mají v danou chvíli mnohem větší prioritu.
Představte si, že děláte projekt do školy a nestíháte, ale potřebujete ještě poslední konzultaci s vedoucím. Pro vás je tohle momentálně velkou prioritou, tudíž jste ochotni tam jít téměř hned aniž byste se domluvili dostatečně dopředu, problém je, že pro vedoucího to takovou váhu nemá ani z poloviny, proto pak pro vás můžou nastat ještě větší problémy.
Velmi to sedí i k lidem, kteří chodí stále někam hodně pozdě. Je důležité si uvědomit, že nekradete čas sobě, ale především těm, co na vás čekají. Je to jakoby vám někdo z našeho 24h dne sebral třeba 2 hodiny a někam je zahodil.
Na tuto skutečnost bychom měli myslet při plánovaní nějakého časově náročného úkolu, který nezávisí jen na nás. Můžeme tím potom eliminovat nějaké nepříjemné situace.
Mě se nejlíp plánuje s malým diářem, který můžu nosit všude sebou. A když potřebuji mít větší přehled a stanovit si priority věcí, které mám udělat, píšu si je na papírek, kde to můžu potom odškrtávat a celý poškrtaný se skvělým pocitem hodit do koše.
O tom však třeba jindy.
Tak se mějte krásně a respektujte čas druhých
Zajímají vás články na podobné téma?
Čím si zvýšit motivaci?
Co nás učí vysoká škola?
Kde se vzdělávat online?
Tipy nejen pro budoucí studenty architektury
Zajímají vás články na podobné téma?
Čím si zvýšit motivaci?
Co nás učí vysoká škola?
Kde se vzdělávat online?
Tipy nejen pro budoucí studenty architektury
2 komentářů
Já jsem se jednou rozhodla přestat čekat na pozdní příchozí. Čekám maximálně 15 - 20 minut a pak si jdu po svém. Něco jiného je, když se omluví dopředu a já vím, jak si stojíme, tak buď posunu program a nebo schůzku zrušíme. Není noc horšího, než nevědět. Když mi kamarádka zavolá, že se opozdí o 30 minut a má přijít ke mě domů, budu vědět, že můžu třeba vyndat pračku, vyžehlit, něco napsat... ale když mi nezavolá, budu 30 minut sedět na gauči vypravená v bundě a pěkně naštvaná.
OdpovědětVymazatMám to podobně jako ty, většinou nemám problém se zpožděním, ale je dobré o tom dát vědět, protože člověk může čas využít efektivněji než jen sezením a vyhlížením druhého.
VymazatDěkuji za komentář:)