Rok 2019

by - listopadu 03, 2020


Je to fakt ostuda, ale ohlédnutí za rokem 2019 píšu až ke konci roku 2020. Nějak se toho dělo tolik, že nebyl ani čas se pozastavit a sepsat si to. Byl to hodně náročný rok, ale čekalo mě v něm i několik pěkných zážitků, o které se s Vámi chci podělit a sama si na ně zavzpomínat.

Hned pár dní po novém roce nás po náročné nemoci opustila babička. Ačkoliv byla vážně nemocná, vypadalo to s ní už velmi dobře a tak to pro nás bylo trochu nečekané a rychlé. Zatím jsem měla to štěstí, že nás nikdo z blízkých, a zvlášť takto brzo, neopustil, takže jsem moc nevěděla, jak se k takové situaci postavit. Psychicky jsem na to asi byla připravená, že jednou se to stane, ale vlastně ani teď si pořádně neuvědomuju, že už tady opravdu není. Tím jak jsem v Praze a s blízkými nejsem tak často, tak mi pořád tak nějak připadá, že jsem ji akorát jen déle neviděla, ale že je tady ve skutečnosti pořád s námi. Několik týdnu potom nám umřel i pejsek, takže začátek roku opravdu nebylo moc příjemných. 


Na začátku března jsem měla možnost opět vyjet na týdenní studijní program Athens, tentokrát to Leuven v Belgii. Ačkoliv kurz se mi tolik nelíbil, město samotné bylo nádherné a spolužáci, se kterými jsem bydlela byli skvělí. Článek s několika krásnými fotkami je zde: Athens Leuven 2019. Celý týden jsem pak zakončila s přítelem v Bruselu, kde se nám taky moc líbilo, ačkoliv jsme nestihli navštívit všechno podle plánu. Historka o tom, jak jsme nemohli sehnat lístek na MHD a o foust unikly pokutě je v článku.



 Nedlouho po tom jsme spolu jeli i na první opravdovou dovolenou. A pro mě vlastně úplně první dovolenou v životě a zároveň moje poprvé u moře. Vyjeli jsme do Egypta do klasického resortu, kde nás trochu zklamalo jídlo. Ubytovaní jsme byli ale kousek od nejteplejšího bazénu, a protože voda byla ještě vážně ledová, každý den jsem ho využila. Nás denní program byl tedy dopoledne šnorchlování (ve vodě jsme vydrželi maximálně kolem 40 minut) a odpoledne bazén. Protože jsme dovolenou brali opravdu jako odpočinkovou, nejeli jsme ani nikam na výlet a snažili se odpočívat. Trochu jsem doufala, že na chvíli přestanu myslet na školu a práci a odpočinu si psychicky, ale vůbec to tak nebylo. Asi jsem člověk, který si dokáže odpočinout až když ho doma nic naléhavého nečeká. Tím, že jsem zameškala školu týden v Belgii a pak ještě týden v Egyptě jsem si dost zavařila a nevěděla co dřív, protože i pracovní projekty se nakupily.  Následující týdny a měsíce až do konce semestru proto pokračovaly jako předtím. Práce, škola, práce, škola.




Na konci června jsem mamku vytáhla na narozeninový dárek, kterým byl jednodenní zájez do Chorvatska. Nikdy jsem v chorvatsku nebyla a celkově jako rodina nikam nejezdíme, takže jsem nám chtěla udělat holčičí rychlovýlet za krásnou přírodou. Zvolila jsem Plitvická jezera a byla jsem z nich naprosto nadšená. Opravdu doporučuji tam jet. Co nedoporučuji je cestovat autobusem. Asi jsem na takové cestování už stará, ale už chápu, proč to tolik lidí odrazuje. Sedačky v autobuse měly asi 5cm a já cestu zpět nemohla ani usnout, jak moc mě z toho bolel zadek. Bolí mě ještě teď, když si na to vzpomenu :D.




Po semestru mě čekalo první léto, kdy jsem nechodila fyzicky nikam do práce, ale pracovala pouze z domu. Bylo tedy trochu volnější, než jsem byla normálně zvyklá a těšila jsem se, že ho využiju na maximum. Možná si pamatujete moji "výzvu" Probudíte taky svoji kreativitu? Touto "veřejnou" výzvou jsem chtěla namotivovat ostatní, aby léto využili taky k něčemu užitečnému. Přichystala jsem si na sebe několik úkolů, které jsem chtěla pravidelně plnit, zlepšovat se při tom v nějakých věcech a zároveň tím inspirovat i ostatní. Jenže... moje požadavky byly mnohem větší, než jsem opravdu zvládla. 
Zvládla jsem tak udělat pouze shrnutí prvních 14 dní a druhých 14 dní. Ale kdo by na sobě chtěl zapracovat, zpracovala jsem i článek Kde se vzdělávat on-line


Své letní "předsevzetí" jsem žádný týden nezvládla na 100%, ale průměrně tak na 30-40%.  Co jsem nezvládla vůbec, bylo každodenní focení něčeho inspirativního. Nesplnila jsem asi ani jeden den. Poměrně dost to pokulhávalo i se čtením, ale tam jsem si stanovila 1 knihu měsičně, což není moc a opravdu jsem nějaký knížky přečetla (tuším dvě za léto). Docela rychlý spád mělo i kreslení/malování. Tuhle činnost miluju, ale nejvíc mě zasekne to, že nikdy nevím co malovat a jen tak něco mě vůbec nebaví. Na takový věci bych potřebovala parťáka, se kterým se navzájem podržíme a nakopneme. Naopak celkem dost dobře mi šlo hraní na klavír. Tam jsem opravdu celé léto vydržela pravidelně cvičit, bohužel s příchodem dalšího semestru jsem tohle opustila úplně a už rok na piano nesáhla :( Což tedy plánuju změnit, ale právě díky tomuto létu jsem si uvědomila, že je možná lepší soustředit se v klidu na jednu věc než na několik a žádnou pak nedělat pořádně. Proto nějaké své cíle odkládám na dobu neučtinou, ne však na vždy. Vím, že se k nim chci brzo dostat, ale do té doby chci nabrat zase chuť tvořit. Tu jsem totiž poslední roky úplně ztratila, o čemž jsem se i několikrát zmínila v podcastu a v článcích z roku 2020.


Léto nakonec uteklo jako voda aniž bych stihla něco pořádně procestovat/navštívit nebo zažít. Spoustu plánů jsem vůbec nestihla uskutečnit a tak čekají na nějaké další léto nebo spíš na dobu po studiu. V září jsem ale stihla vydat svůj první podcast! Tedy původní myšlenkou bylo spíš tvořit audioverze článků, takže prvnídva díly podcastu Osobní rozvoj trochu jinak jsou dost krátké, protože jsou to doslova jen audioverze článků. Potom jsem se ale rozhodla je udělat víc ukecanější, některé trochu osobnější a i když nevychází díly moc často, v tuto dobu je jich už celkem 8. Trochu detailněji jsem cíl podcastu rozebrala v tomto článku: Až moc osobního rozvoje. Beru to taky jako takovou přípravu na moje další projekty, které bych ráda brzy začala tvořit.

No a jelikož mě čekal poslední rok na vysoké škole, zúčastnila jsem se urbanistické exkurze po severních Čechách a Německu. Spoustu pěkných fotek i tipů na výlety najdete v tomto článku: Exkurze po severních Čechách a Německu




V tomto roce jsem taky udělala takový první větší krok k mému podnikání.
Spustili jsme můj web zaměřený na architekturu a celkově mou tvorbu. Všechny články o architektuře a interiérovém designu jsem tak začala dávat pouze tam, abych tento blog mohla mít osobnější a zaměřený na osobní rozvoj, cestování a takové ty neprofesní věci. Články ze studia architektury však budou ještě tady. S novým webem a začaly přicházet i nějací první opravdoví platící klienti. Jedna z prvních zakázek byla návrh interiéru a exteriéru pro mladý pár, který si rekonstruuje dům na severu Moravy. Měla jsem z toho opravdu radost, protože spolupráce byla delší a ne tak krátkodobá, jako to bylo u jiných menších zakázek (např. pouze pomoc s úpravou dispozice a rozvržení nábytku apod.). Na prvních zakázkách jsem začala poznávat i ty další stránky této profese a to důležitost sebepropagace, schopnost prezentovat své návrhy, obhájit je a především umět nacenit svoji práci. Ve všech těchto a i dalších nutnostech nejen z pozice architektky a interiérové designerky, ale taky jako podnikatelky, se postupně vzdělávám a za pochodu učím. Doufám, že se nemusím cítit špatně když přiznám, že mé první zakázky byly dost podhodnocené a vlastně stále na plné ceně ani nejsou, ale postupně se učím. Nejen odhadnout dobu strávenou nad návrhem, ale celkově se vzdělávat ve všem, co tato profese obnáší a co nás ve škole neučí..a že je toho opravdu dost. O svých začátcích práce na sebe bych se ráda rozepsala zvlášť v nějakém článku (nebo možná sérii?), ale jelikož jsem pořád na začátku, na nějaké rady nebo zhodnocení je ještě brzy.


Pokud tedy řešíte bydlení, moc ráda Vám poradím a třeba i navrhu dům nebo interiér. I hodinová konzultace totiž může výrazně pomoct při řešení vašeho domova.

    www.studio-ivush.cz


Tímto však nějaké záživnější věci končí, protože ten rok byl zkrátka hodně pracovní, školní a když se na to tak zpětně dívám, tak se u mě začal dost zhoršovat můj psychickej stav. To se projevovalo především na nechuti tvořit, poznávat nové věci a celkově se rozvíjet. Respektive chtíč k tomu byl, ale energie na to se začala vytrácet mnohem rychleji, než do té doby. Úplně každý den jsem několikrát opakovala, že už tu školu chci mít opravdu za sebou, že už chci konec a už to nezvládnu. Do roku 2020 jsem tak vstupovala s vidnou toho, že už jen půl roku a můžu začít zase opravdu žít a naplno se pustit do realizaci mých cílů!

Jaké byly Vaše důležité momenty v roce 2019?


You May Also Like

1 komentářů

  1. Hey love! I love the post and followed your blog. I want invite you to visit and follow mine back <3

    www.pimentamaisdoce.blogspot.com

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář:)