Dostala jsem tip na článek o tom, jak jsem se ke koním dostala a tak všechno okolo toho.
Je to asi tak, že u koní jsem už od mala díky mému taťkovi, který vlastní celý náš dostihový areál. Do svých 12 jsem tam ale moc nechodila. Když jsem byla malá (asi tak 6?) měla jsem poníka jménem Bárt. Párkrát jsem z něj spadla a potom jsem se bála na něm jezdit, proto jsme ho prodali. Můj první oblíbenec byl bývalý dostihák World is our, na kterém jsem dlouho jezdila, teda spíš se vozila (právě v té době do těch 12 let).
Časem, ale byl moc línej a tak jsem se začala starat o Leoparda. Na něm jsem se naučila cválat a skákat. On byl také první, na kom jsem jela svůj první neoficiální dostih a nějaké huberty. V dostihu jsme dojeli druzí!
Mezi tím jsem měla ráda i jiné koně, vlastně všechny mám vždy ráda.
Třeba tento, Capart, byl první, kterého jsem vodila při dostizích.
A na Cuxovi jsem jela můj druhý neoficiální dostih, tentokrát už na opravdovém závodišti.
Můj osudovej koník, ale přišel až 5.5. 2009. Jeho jméno je Mr Land.
On byl první dostihák, o kterého jsem se starala a doteď se starám. Je to moje největší zlato, i když mě občas pěkně naštve.
Vodila jsem ho při jeho druhém startu ve Velké Pardubické a v další sezóně byl hned v prvním dostihu jednoznačným vítězem.
Vyhrál by znovu, kdyby mezi jezdci nebyli tak zákeřní lidi, kteří hledí jen na sebe. Nad vodním příkopem do něj vrazil jiný kůň a Mistr si nalomil pravou přední lopatku. Nebýt jeho úžasných majitelů, už dávno by tady se mnou nebyl. Následovaly necelé 3 měsíce, kdy musel jen stát přivázaný v boxe. Mohla jsem ho pouze čistit a masírovat, aby mu úplně neochably svaly. Po těch necelých 3 měsících se dočkal dne, kdy mohl z boxu výjít.
Tady je poprvé ve výběhu a další fotka je, kdy je poprvé pod sedlem.
Chtěli ho utratit, veterináři mu nedávali šanci, že se na něm ještě někdy bude moct jezdit. Je to ale můj bojovník a potvrzuje, že nic není nemožné.
Nyní, ve 14 letech si u nás užívá svůj dostihový důchod.
1 komentářů
Jee,ty koně ti tak závidim. Miluju koně, jako malá,když někde byl kůn musela jsem se projet. :D Bohužel ted neni na ně čas,abych někam mohla chodit. :-/
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář:)