Po další odmlce se hlásím s tím, že jsem zvládla navštívit první místo, na které se chci letos podívat a tím byla Divoká Šárka, kam jsem se chystala už tááák dlouho. Bohužel jsem tam nebyla s člověkem, se kterým jsem si přála, ale i tak to bylo super.

Fotky moc skvělý nemám, protože bylo zataženo a mobil mi to vyfotil tak docela tmavě, ale věřím, že každý ví jak je to tam krásný. Už jenom ten pocit, že jste v centru a do půl hodiny můžete být na tak klidným místě a přitom pořád v Praze.

     Tento měsíc byl plný plesů, akcí, začátku školy, ale taky hodně pracovní. Mám teď v práci celkem dost napilno, protože děláme na novým projektu, na který jsem měla docela velký vliv, z čehož mám obrovskou radost, ale navíc se blížíme do konce jedné velké části našeho velkýho komplexu budov, na kterým s kolegou pracujeme už dá se říct rok. Tak ráda bych se s váma podělila o první vizualizace, ale nemůžu. Každopádně hned jak to bude všechno oficiální a bude se stavět, tak to tady máte jako první.

     Další zážitek, už ne tak skvělej, byl ples naší fakulty. Nečekala jsem od Prahy žádnou skvělou párty jak u nás na vesnici, ale že to bude až taková katastrofa sem fakt nečekala. Celá akce se konala v Národním domě na Náměstí Míru, kde byly otevřený 3 sály, z čehož dva mají pódium. Očekávali jsme, že tam budou dva typy hudby a pokud ne, tak alespoň, že v hlavním sále, budou hrát po celou dobu. Právě proto jsme si ty mega drahý lístky vzali právě tam. No ale víte co znamená myslet. Do 11 hodin hrál v hlavním sále nějakej orchestr takový ty klasický tance, parket byl úplně plnej, že jste pro sebe moc místa ani neměli. No a hádejte co, v těch 11 přestali hrát a všechny přesunuli do ani ne polovičního sálu, škaredýho, z půlky zaskládanýho židlama a začali tam hrát takový s prominutím hovadiny, na který se nedalo tančit nějaký klasický tance, ani pařit a pořádně si to užít. No víc jak půlka lidí odešla. Stejně hráli jen do 1 a pak "ples" končil.