Čtyři roky jsou pryč a když jsem končila střední, ty čtyři roky tam mi popravdě utíkaly mnohem rychleji, že jsem ani nevěřila, že už jim je konec. Ale teď? Čtyři roky na vysoké za mnou. Povedlo se mi dokončit bakalářské studium a i když to na jednu stranu uteklo rychle, na tu druhou musím říct, že se událo tolik věcí, že už si ty nejstarší ani nepamatuju tak přesně, jak bych chtěla. Čím to je? Proč nemám ani chuť slavit, když mám dvě třetiny vysoké za sebou. Je mi to trochu líto. Ty nejvýraznější a převládající vzpomínky mám na to, jak strašně jsem se celý semestry cítila a na to, jak jsem čtyři roky pořádně neviděla ani rodinu a kamarády. Už teď můžu s klidem říct, že moji školu nenávidím (ale i miluju zároveň). Navzdory tomu co mi dala, mi toho víc vzala a ještě dva roky brát bude.



Kromě toho se však změnilo ještě něco. Po dvou letech jsem odešla z práce, která mi už nic nedávala, do které jsem se netěšila a přetrvávala tam poslední měsíce jen z naivity. Že se to zlepší, začne mě to zase bavit, začnu se zase něco učit a tak dále. Byl to krok, nad kterým jsem přemýšlela už vlastně skoro rok, ale strašně jsem se bála. Hlavou mi běhaly myšlenky jako: Co když nenajdu to, co mě bude bavit? Co když mě nikam nebudou chtít? Co když budu dělat jen takového toho poskoka co rýsuje věci, který nikoho nebaví?


Odhodlání tohle konečně změnit mi dodala jedna květnová konference o vizualizacích, které jsem se zúčastnila a ihned potom, jsem v práci oznámila, že na konci června končím. Nechtěla jsem další léto strávit v práci, která mě nebaví a nikam neposouvá. A kdy jindy by měla být lepší doba než teď, kdy hledají zaměstnance a brigádníky skoro všude.
Věřila jsem, že najdu to, k čemu mě to vlastně celý život táhne, a to jsou interiéry. Jak jsem si přála, tak se taky stalo. Dostala jsem se na tříměsíční stáž do jednoho z nejlepších interiérových studií v Praze a po pár dnech tam už mužů říct, že jsem se naučila a hlavně podívala pod pokličku tomu, čemu se budu za pár let naplno věnovat.


I když byl vlastně celý článek spíše negativní, na konec bych chtěla říct, že teď jsem opravdu šťastná. Ani trošku nelituju toho rozhodnutí změnit práci a věřím, že nikdy ani nebudu. Proto pokud i někdo z vás tráví většinu svého dne v práci, která ho nebaví. Není lepší doba než s tím něco udělat teď. Hned. Ne až po prázdninách, ne až po novém roce, ale prostě hned. Věřím, že vám to vpustí novou energii do předtím obyčejného života.


Tímto článkem vás provázely fotky z nedávného focení s Pavlou Nazarskou, která mimo jiné vyráběla vše, co mám na sobě.