Architektura a urbanismus je jedno z magisterských zaměření na ČVUT. O tom proč jsem se na něj rozhodla jít a jaký byl první semestr jsem psala v článku: Jaké je magisterské zaměření Architektura a urbanismus? Jelikož se pro tento obor rozhodne jen zhruba 12% lidí z bakalářského studia, často se mění předměty a obor se ve škole skoro vůbec neprosazuje, rozhodla jsem se zhodnotit a rozepsat i předměty z druhého semestru, protože se o nich informace hledají dost těžko.

Tento článek je především pro zájemce o studium architektury, které ještě neodradil můj článek o tom, zda je studium opravdu tak hrozné.  Všem, co se i přesto rozhodli do toho jít, moc gratuluji, přeji mnoho energie a dopředu je mi jich líto. Jelikož jsem už oficiálně dokončila tu delší část studia, ráda bych se podělila o některé užitečné informace, které bych já před studiem ocenila. Některé se budou hodit i studentům na jiných školách a jiných oborech, ale pár jich bude i konkrétnějších.

     Na naší fakultě se jako pokračování bakalářského studia architektury nabízí dva magisterské obory. Jeden totožný jako bakalářské, architektura a stavitelství (A+S), jako druhý architektura a urbanismus (A+U). V době, kdy jsem začala uvažovat nad druhou možností, jsem hledala různé informace o tom, jaké to studium urbanismu je. Jelikož tam jde ale sotva 1/5 lidí, informací jsem moc nenašla. Jediné co, tak že je to mnohem víc v klidu. Taková informace mi však logicky nestačila, proto bych chtěla dnešní článek věnovat právě tomu, proč jsem se pro urbanismus vlastně rozhodla, co mě tak ovlivnilo, jaké to tedy je a zda toho lituju.

Studuji 3. ročník na ČVUT, fakultu stavební a obor Architektura a stavitelství. Tento obor má bakalářské studium na 4 roky a magisterské na 2. Oficiálně. Kdo chce, nebo ani chtít nemusí, si to někdy bohužel musí prodloužit. Popravdě, všechno, co tady napíšu fakt nepřeháním. Nepatřím mezi šprty, ale ani mezi ty, kteří se nesnaží. Šla jsem na tuto školu s cílem získat titul Ing.arch. a tak pro to něco dělám. Vzhledem k tomu, že do toho ještě chodím pravidelně do práce, tak se obávám, že bych musela být opravdový génius a hlavně člověk, který nemusí spát, abych mohla mít excelentní výsledky a měla samý A. Je to prostě škola opravdu náročná, nejvíce však časově. 

O většině škol se říká, že nejhorší je první rok, dva, a pak už je to jen lehčí. Říká se, jak je vysoká jedna velká párty, stačí jít občas do školy, pak si občas odskočit na zkoušky a vlastně se skoro pořád flákat a užívat si mládí. Bohužel, architekti musí být vždy spešl a u nás to tak vůbec není. Každým rokem se náročnost stupňuje, po roce (ti odolní po 2) se z vás stane člověk, který nemá volný čas, všichni vaši kamarádi se protřídí a zůstanou jen ti opravdoví přátelé, kteří si zvyknou na to, že vás vidí 3x za rok (když se poštěstí). A pokud do toho ještě pracujete a občas chcete i sportovat, dostanete se vlastně do takového světa, kde musíte prostě svoji školu milovat, jinak byste to nevydrželi.