Jsem tady s pokračováním workshopu na téma When interior design meets fashion v Miláně.
O prvním dojmu jsem už mluvila v minulém článku TADY, takže dnes přicházím s tou lepší půlkou a vším dalším, z čeho jsem byla tak nadšená.
V příštích pár článcích bych vás ráda vzala s sebou do Milána, kam jsem vyjela na týdenní workshop do školy Politechnico de Milano. Kurz je součásti programu Athens a je z velké části dotován školou, což je super. Navíc se na něj nedělají žádné přijímací testy ani nic takového, zda vás vyberou záleží na prospěchu, počtu absolvovaných zahraničních výjezdů a dalších záležitostech. Vybírat si můžete z několika desítek kurzů napříč obory, já si vybrala When interior design meets fashion, protože to byl jeden z mála kurzů zaměřených na architekturu a jediný na interiéry, který mě primárně zajímají.
Nedávno jsem měla příležitost mluvit s lidmi o plánované výstavbě v Praze 12 a tahle zkušenost mě donutila zamyslet se na tím, proč se většina lidí staví k novým zástavbám a rekonstrukcím tak negativně. Nové zástavby a rekonstrukce můžou mít několik podob, proto bych se ráda vyjádřila k jedné z možností, která mi přijde jako jedna z těch nejpřínosnějších, ale společností spíše odmítaná.
 |
| Letošní zimu chodím jako šedá karkulka. |
Nedávno jsem se zas trochu přiblížila mému snu. Navrhovat interiéry. Ne jen tak ve volném čase, ale jako práci. Práci, která je zároveň koníčkem, a který se snažíte pořád nějak rozvíjet a zlepšovat se v něm. Rozhodla jsem se o to s vámi podělit, protože je v poslední době tolik práce, že se člověk nestihne ani zastavit a zaznamenat si co prožívá, aby se k tomu mohl někdy vrátit a zavzpomínat.
Tohle je tedy jedna malá část toho, co mě po dlouhé době dostalo do stavu, kdy zapomínám na čas. Jsou to tři varianty koupelny, kterou si klient představoval jako moderní a s požadavkem použití betonové stěrky. Měla jsem to štěstí, že máme hodně podobný vkus, takže to byla jedna radost.
Taky se vám někdy stalo, že jste na něčem pracovali strašně dlouho, investovali do toho všechnu energii, a ne jen tu, vlastně celej váš život se kolem toho točil, a ono se to začalo všechno bortit jako domeček z karet? V tu chvíli si říkáte, že to nemůže být horší, že stačí vydržet a ono se to zase zlepší. Jenže co když ne? Co když se to všechno zhoršuje ještě víc a východisko z toho všeho se ztrácí v nedohlednu.
Ahoj!
Je tady poslední příspěvek z Kodaně. Poslední den jsme měli zase dietní chodící. Tentokrát jsme vyrazili úplně mimo centrum, konkrétně do části Ørestad, kterou zakončuje 8-tallet, což je bytový dům do tvaru osmičky. Bývá ale tak navštěvovaný turisty, že má omezenou návštěvní dobu. Je to opravdu zajímavý projekt, takže doporučuji si o něm zjistit více. Po cestě bylo ještě několik dalších zajímavých budov, například VM House či The Mountain Dwellings. V téhle části jsme si nejvíce všimli toho, jak jim vůbec nevadí to, že mají všechny stěny směrem ven prosklené. Nejen, že vidět ten nepořádek a zadní stěny nábytku není moc pěkný, soukromí nemáte taky téměř žádný. Taky v domácnostech mají často fakt zvláštní věci (takový dánský no). Například úplně historicky starý svícny. Nevim jestli to byla náhoda, nebo takový zvláštní věci mají fakt rádi. (nebo jsme divní my - taky možnost)
Ahoj!
Máme tady další den naší výpravy do úžasné Kodaně. V sobotu jsme měli v plánu půjčit si kola a projet místa, na který bychom šli pěšky celkem dlouho. Nečekaně nás vítalo krásný slunečný počasí, tak na tričko, oproti předchozímu dnu celkem změna.
dnes se s vámi podělím o první den naší krátké jarní dovolené (já vim, je už půlka léta, ale čas běží rychleji, než bych chtěla), kterou jsme chtěli načerpat energii před zkouškovým obdobím. Všechno to plánování začalo už někdy v lednu, kdy jsme začali pokukovat po letenkách a ubytování. Ubytování jsme sehnali přes Airbnb v bytě jedné dánky. Podle fotek byt vypadal čistě, prostorně, ale nebyl moc blízko centra, což nás ale neodradilo.
