Od dokončení školy se pořád točím v takovém bludném kruhu. Na jednu stranu dělám milion věcí, mám milion nápadů, ale na druhou stranu neustálý strach a pocit, že nic vlastně nedělám a že se jen poflakuju. Když už tyto pocity trvaly víc jak půl roku, o to víc jsem přemýšlela, jak to nějak zkorigovat a ten čas, kdy přemýšlím nad blbostma spíš využít jinak. Buď pro opravdový odpočinek nebo pro soustředěnější práci.
Jen tak se projíždět po městě. Nehledět na čas. Zastavit se na místech, ke kterým mám krásné vzpomínky a taky bjevovat nová zákoutí. Snažit se vnímat atmosféru místa a jen tak pozorovat ten ruch kolem.
Asi tak bych popsala mé vyjížďky na kole během dvoutýdenní návštěvy Liverpoolu, kam se vracím poměrně často, na to jak často cestuju do zahraničí.
Je to už pár týdnů, kdy svého přítele konečně můžu oficiálně nazývat budoucím manželem. K našemu tříletému výročí jsme si udělali výlet do Jižních Čech a konečně se to stalo. To, co v mých plánech ideálního životního harmonogramu mělo nastat už mnohem dřív, ale bohužel, jak to všichni známe, realita bývá jiná.
Hned ráno (znamená zhruba v 11 :D) jsme vyrazili směr Hluboká, která byla našim hlavním dnešním cílem. Už dlouho jsem se tam chtěla jet podívat, protože, ač hrady a zámky nemusím, zrovna Hlubokou a Lednici jsem moc chtěla vidět. Dorazili jsme k zámku, prošli si okolí a pak vyrazili na prohlídku i uvnitř. Tak moc se mi tam nechtělo...ale byla sem moc příjemně překvapená, protože to fakt stálo za to. V okolí jsme se potom už moc dlouho nezdržovali a vyjeli jsme zase směrem do Prahy, protože po cestě jsme měli ještě dvě místa, kam jsme se chtěli podívat. Jedním z nich byl hrad Zvíkov. Docela mě překvapilo, jak je malinký, ale za to takový roztomilý na procházení. Nic moc k focení tam však nebylo, ale součástí hradu je vyhlídka na soutok dvou řek.
Tak jsme tam tak stáli, kochali se krásným počasím, pozorovali loďky kolem a když už jsem chtěla, abychom vyrazili směr parkoviště, přítel se odhodlal a zeptal se mě na tu kouzelnou otázku, zda si ho vezmu. Asi si dokážete představit, jak šťastná jsem byla. Nejde o ten nádherný prsten, ale o ten pocit, že se vztah někam zase posouvá. O ten pocit kdy víte, že to partner myslí stejně vážně, jako vy. Pro někoho možná manželství znamená jen kus papíru, já k nim ale nepatřím. Považuji to za úžasný milník ve vztahu, kdy si lidi oficiálně před všemi svými blízkými dají najevo, že jsou tu jeden pro druhého ať se děje, co se děje.
Poslední zastávkou měl být zámek Orlík, který jsme už bohužel nestihli a tak jsme se podívali alespoň na Orlickou přehradu. Kousek od ní, směrem na Prahu je navíc krásná vyhlídka Solenická podkova. Kdo zná vyhlídku Máj, tak tahle je ještě mnohem krásnější. Právě tam jsme si udělali naše zásnubní fotky a kochali se krásným výhledem při západu slunce. Byla to fakt krása a určitě bych se tam ráda podívala ještě někdy znova. Den jsme zakončili večeří v Praze a přemýšlením o tom, kdy a jak to komu oznámíme.
S trochu větším zpožděním to tedy oznamuji i Vám, ale pokud mě sledujete na instagramu, určitě jste to už zaznamenali :)
V příštích článcích se tedy těšte na nějaké svatební články, ale taky konečně na shrnutí roku 2019 (ano jsem ostuda, ale moc ráda bych ho taky měla a zavzpomínala) a bude určitě i něco cestovatelského. Brzy (doufám) bude i další podcast, ve kterém bych ráda rozebrala situaci, ve které jsem se ocitla po ukončení studia na VŠ.
Mějte se zatím krásně a napište mi jak jste se zasnoubili vy, popřípadě jak si to ideálně představujete, aby to probíhalo! :)
Budu v tom dost dobrá? Hodím se na to? Mám na to? Vybral/a jsem si správně?
Otázky, které se honí hlavou alespoň někdy snad každému z nás. Často nás nutí o sobě pochybovat, když se chystáme udělat nějaké velké a důležité rozhodnutí. Jak si na tyto otázky vlastně odpovídat? Jak k nim přistupuju já?
V září to bude rok, co jsme mohli dobrovolně vyjet na několikadenní exkurzi pořádanou naší katedrou urbanismu. Jelikož po Čechách vůbec necestuju nebo spíš celkově zas tak často necestuju, tohle byla super příležitost, jak se podívat po nových místech a užít si první a poslední vysokoškolskou vícedenní akci.
Bohužel je občas těžké se mu vyhnout. Nedávno jsem se zúčastnila krátkého workshopu na téma: Prezentační dovednosti a právě to mě inspirovalo k dnešnímu článku. Jaký byl můj postoj k prezentování? Jak se strachem z prezentování bojuju? A co užitečného jsem se dozvěděla na workshopu? Přesně to všechno se dnes dozvíte.
