Je to už rok a pár měsíců, co proběhla naše svatba a my si ještě ani nestihli vyvolat fotky, které bych dolepila a doplnila komentáři v našem svatebním albu. Musím to tedy dohnat alespoň tady.
Do svatby sice ještě rok, ale hned po zasnoubení jsme začali mapovat situaci svatebních míst v okolí Olomouce a celkově střední Moravě. Pro někoho to může být brzy, ale já jsem za to opravdu ráda, protože jsme měli trochu vyšší nároky a čím dřív začneme, tím větší šance, že najdeme takové místo, které splní všechny naše požadavky. Jelikož máme oba poměrně velkou rodinu a jen taková ta hodně blízká rodina vycházela na 60 osob celkem, věděli jsme, že musíme hledat nějaké větší místo. Kamarádů "naštěstí" nemáme zase tolik, takže celkem nám to vyšlo na nějakých 70-80 osob. Situaci nám ještě trochu zkomplikoval fakt, že část hostů přijela z různých koutů Česka a Evropy, takže jsme potřebovali minimálně 10 pokojů k ubytování. Strašně se nám navíc líbila představa, že nebudou všichni ujíždět brzo domů, ale naopak zůstanou déle a ráno se ještě společně nasnídáme.
Právě ubytování byl docela problém. Většina svatebních míst, které jsme vážně zvažovali, nabízela pouze kolem 5 pokojů k ubytování. Což by nestačilo ani na ty, kteří přijedou zdaleka, natož třeba pro rodiče.
Ještě abych nezapomněla. Dost nároční jsme byli na vzhled celého místa, interiéru i ubytování. Rozhodně jsme nechtěli nějaký kulturák na vesnici, obyčejnou restauraci nebo něco takového starého a nepěkného. Především kvůli tomu, že jsem architektka a tak jsem to chtěla mít z pohledu architektonického krásné a ještě nejlépe takové, abychom našim hostům ukázali, jak vypadá povedená práce architekta. Takové místo se nám dokonce povedlo najít, ale nakonec jsme se pro to místo nerozhodli. Důvody rozepíšu níže.
Jelikož jsme chtěli mít svatbu v červnu nebo červenci, což je v sezóně, vůbec nelituji toho, že jsme to začali řešit tak brzo. Některé termíny už sice byly zarezervované, ale pořád zbývalo více těch volných a tak jsme se mohli v klidu rozhodovat a postupně začít poptávat i další záležitosti, které je dobré řešit co nejdříve - oddávajícího, fotografa, video a podobné.
Obecně vzato, všechno je lepší začít řešit dřív, zvlášť pokud je člověk náročnější nebo má nějakou představu. Pokud plánujete taky svatbu kolem Olomouce nebo někde na střední Moravě, určitě se vám bude hodit několik tipů na svatební místa, která jsme zvažovali, popřípadě o kterých víme, protože ne všechny jsou na webech v katalogu svatebních míst. Nejvíce zmapovaných jich je kolem Prahy a celkově v Čechách, ale Morava s Slezsko je na tom o dost hůř. To však neznamená, že tady ty krásná místa nejsou.
Nejvíce jsme hledali na webech:
malinaphoto.cz/blog/objevil-jsem-dokonaly-mista-na-svatbu - skvělý článek s tipy přímo od svatebního fotografa
Co jsme tedy zvažovali my a proč?
Náš první a opravdu velký favorit. Zamilovala jsem se na první pohled. Architektonické zpracování a místo pro oddávání mě pohladilo po architektonické duši. Ty výhledy, materiály, koncept řešení. Sousedící zvonička "Strážkyně Beskyd" úplně dokonalé místo pro obřad. Všechno se nejprve zdálo opravdu perfektní. Problém nastal, když jsem se tam chtěla dovolat. Dva dny trvalo, než jsem se paní manažerce dovolala, buď měla hlasovovu schránku nebo poslala sms, že nemůže. To mě poměrně dost zklamalo, ale byla jsem z toho místa tak moc paf, že jsem byla ráda, že mají ještě volný termín. Ceník však na příští rok vůbec neměli a navíc měli pro rok 2020 minimální útratu 140 000 Kč (na další rok chtěli zdražovat). Což je celkem hodně, ale paní manažerka říkala, že se do toho počítá jídlo, pronájem místa, ubytování, výzdoba a prostě spoustu věcí. S vyšší částkou jsem počítala, takže mi to nepřišlo zas tak hrozné, pokud by se do toho vlezlo opravdu hodně věcí. Vyprosila jsem si alespoň ceník na 2020, ze kterého ale kromě jídla nebylo možný skoro nic vyčíst a navíc ty ceny byly snad vyšší jak v Praze, takže jsme od toho pomalu začali upouštět. Taky z důvodu toho, že ubytovat přímo na hotelu by se dalo jen pár hostů a zbytek by byl ve vedlejším hotelu a z toho už by se pochopitelně cena za ubytování nepočítala do útraty.
Neměli jsme sice nějaký cenový limit, ale když jsme to tak zhruba počítali, tak by nás to vyšlo zbytečně draze a to my ty peníze radši investujeme do něčeho, u čeho budeme 100% spokojeni. Kromě toho by né všichni hosté určitě chtěli zůstat do dalšího dne a o to dříve by odjížděli, protože by to domů měli hodinu cesty.
Restaurace Archa
Doporučení jsme dostali na restauraci s opravdu nádherným interiérem, která se nachází u Zoo Na Kopečku, kousek od Olomouce. Domluvili jsme si schůzku a byli opravdu moc příjemně překvapeni. Obřad je možné mít venku na paloučku v lesíku, hned naproti restaurace a v případě špatného počasí i přímo uvnitř restaurace. K dispozici jsou dvě terasy - jedna přímo do zoo a druhá ke vstupu. Přímo naproti restaurace je velké dětské hřiště a asi 50 m před resaurací i vstup do samotné zoo. Což s sebou nese první mínus v podobě návštěvníků, kteří jsou v blízkosti restaurace. Restaurace tak nemá žádný vlastní venkovní volný plac, který by poskytoval větší soukromí nebo byl nějak uzavřený. Kromě krásného interiéru je super i dispozice malinko do L, v jedné části je svatební tabule a ve druhé může být taneční parket a zábava. Restaurace má i 5 pokojů k ubytování. Což nám nestačilo a právě tohle byl stěžejní důvod, proč jsme se pro ni nakonec nerozhodli. Ale byla našim opravdu velkým favoritem. Manažer Jakub byl moc milý a vtipný, doporučil nám i dj a oddávajícího - ty jsme z morálních důvodů nakonec nevyužili, když jsme se nakonec rozhodli pro jiné místo.
Bonus, který na jiných místech není byl i v možnosti soukromé prohlídky zoo pro hosty nebo zábava v podobě paní přímo ze zoo, která by přinesla pár zvířat a bylo by možné se s nimi vyfotit. Třeba tančícího a mluvícího papuška. To nám přišlo originální a super nápad na oživení svatby.
Pokud tedy nepotřebujete ubytování, rozhodně doporučuji zvážit tuhle restauraci :)
Penzion Fojtství
Jen kousek od restaurace Archa je svatební uzavřený areál fojtství. Krásný zrekonstruovaný historický objekt se soukromou zahradou a možností mít i celou svatbu v případě pěkného počasí venku. Ubytování je také pouze v 5 pokojích, ale pokoje jsou vícelůžkové, takže se dá ubytovat zhruba dvojnásobek hostů co v restauraci Archa. Největším bonusem je tedy soukromí a zahrada s terasou. Jako velké mínus, kvůli kterému jsme tohle místo hodně brzy zavrhli bylo to, že sál je v 1. patře. Pokud by bylo pěkné počasí (a my i přesto měli svatební tabuli v sále v patře), část hostů by chtěla být venku a celá svatba by se tím rozdělila na dva tábory. Navíc dj a parket je taky v 1. patře, takže o to hůře by se lidi lákalo tančit, popřípadě účastnit se nějaké svatební zábavy. Tomuhle jsem se chtěla vyhnout + navíc nám ani tak nestačil počet dostupných pokojů, takže to pro nás taky nebylo dobrou volbou. Komunikace s manažerkou probíhala rychle a měli pěkně zpracovaný svatební katalog/ceník.
Dvůr Honětice
Zrekonsturovaný areál na Moravě mezi Kroměřížem a Brnem. Nejvíce nás okouzlil koupací biotop v areálu. Pro menší svatby (nebo zimní) nabízejí pronájem restaurace, ale pro letní svatby je k dispozici venkovní bar - tak říkají většímu prostoru pro až 160 osob. V případě špatného počasí je možné mít i stan. Ubytování je zde možné v penzionu. Celý areál je jen pro Vás a kromě jezírka je v areálu i pivní sklep nebo třeba mini farma, kde jdou půjčit koně pro svatební projížďku. Super místo pro obřad nebo focení je velký ořešák, který je vám také k dispozici. Mému snoubenci se však styl svateb ve stodole nelíbí, proto jsem si tento areál sice uložila, ale vážně jsme ho nezvažovali. Mně osobně se to líbí hodně a myslím, že by to bylo skvělé místo na svatbu.
Dům u parku
Nádherný sál v Olomouci, který je vhodný i pro větší svatby. Obřad je možné mít venku, ale ubytování není k dispozici. Díky poloze je však možné ubytování zařídit kdekoliv v okolí. Víc informací bohužel nevím, protože místo nesplňovalo více našich požadavků.
Hotel Prachárna
Láska na druhý pohled. Na ten první si totiž moc nevzpomínám, ale prý mi ho můj snoubenec ukazoval a já řekla, že tam to bude moc drahý. Když jsem místo našla tedy napodruhé, věděla jsem, že je to ono. Všechno, co jsme chtěli to splňovalo. Hotel se nachází kousíček od Olomouce a má takový soukromý, ale neoplocený areál na okraji města. Splňuje všechny naše větší i menší požadavky. Jezírko v blízkosti, volný travnatý plac kolem, obřad na pěkném místě venku, ubytování pro dostatek hostů (případně i pro ty, kteří by to domů neměli zas tak daleko), pěkný sál s přímým vstupem na terasu a věřte nebo ne, ceny stejné nebo trošku nižší než v ostatních, které jsme vážněji poptávali. Komunikace taky na super úrovni, dokázali nám hned poslat poměrně podrobný ceník (část ceníku je dokonce rovnou na webu, což dost usnadňuje prvotní rozhodování), odepisovali rychle a na schůzku se teď domlouváme. Snad tedy nebude něco, co by nám naše nadšení zkazilo, protože u tohle místo je pro nás favoritem číslo 1 se třeba hvězdičkama a podtržítkem.
Aktualizace po svatbě: S výběrem místa jsme krok vedle opravdu neudělali. Podrobněji se rozepíšu v některém z příštích článků.
Další tipy na svatební místa na Moravě:
Zámek v Lipníku nad Bečvou - obřad probíhá v konírně přímo na zámku u zámeckého parku. Pro svatební hostinu je v Lipníku rekonstruované kulturní centrum Echo, které je pro svatbu jak dělané. Byla jsem zde na několika svatbách a bylo to super.
Restaurace v parku Michalov v Přerově - docela pěkná restaurace přímo v Parku
Zámek Křtiny severovýchodně od Brna
Eko farma Sádky
Náš mlýn - nádherné místo, bohužel jsem ho objevila až v době, kdy my už jsme měli vybráno
Jen tak se projíždět po městě. Nehledět na čas. Zastavit se na místech, ke kterým mám krásné vzpomínky a taky bjevovat nová zákoutí. Snažit se vnímat atmosféru místa a jen tak pozorovat ten ruch kolem.
Asi tak bych popsala mé vyjížďky na kole během dvoutýdenní návštěvy Liverpoolu, kam se vracím poměrně často, na to jak často cestuju do zahraničí.
Je to už pár týdnů, kdy svého přítele konečně můžu oficiálně nazývat budoucím manželem. K našemu tříletému výročí jsme si udělali výlet do Jižních Čech a konečně se to stalo. To, co v mých plánech ideálního životního harmonogramu mělo nastat už mnohem dřív, ale bohužel, jak to všichni známe, realita bývá jiná.
Hned ráno (znamená zhruba v 11 :D) jsme vyrazili směr Hluboká, která byla našim hlavním dnešním cílem. Už dlouho jsem se tam chtěla jet podívat, protože, ač hrady a zámky nemusím, zrovna Hlubokou a Lednici jsem moc chtěla vidět. Dorazili jsme k zámku, prošli si okolí a pak vyrazili na prohlídku i uvnitř. Tak moc se mi tam nechtělo...ale byla sem moc příjemně překvapená, protože to fakt stálo za to. V okolí jsme se potom už moc dlouho nezdržovali a vyjeli jsme zase směrem do Prahy, protože po cestě jsme měli ještě dvě místa, kam jsme se chtěli podívat. Jedním z nich byl hrad Zvíkov. Docela mě překvapilo, jak je malinký, ale za to takový roztomilý na procházení. Nic moc k focení tam však nebylo, ale součástí hradu je vyhlídka na soutok dvou řek.
Tak jsme tam tak stáli, kochali se krásným počasím, pozorovali loďky kolem a když už jsem chtěla, abychom vyrazili směr parkoviště, přítel se odhodlal a zeptal se mě na tu kouzelnou otázku, zda si ho vezmu. Asi si dokážete představit, jak šťastná jsem byla. Nejde o ten nádherný prsten, ale o ten pocit, že se vztah někam zase posouvá. O ten pocit kdy víte, že to partner myslí stejně vážně, jako vy. Pro někoho možná manželství znamená jen kus papíru, já k nim ale nepatřím. Považuji to za úžasný milník ve vztahu, kdy si lidi oficiálně před všemi svými blízkými dají najevo, že jsou tu jeden pro druhého ať se děje, co se děje.
Poslední zastávkou měl být zámek Orlík, který jsme už bohužel nestihli a tak jsme se podívali alespoň na Orlickou přehradu. Kousek od ní, směrem na Prahu je navíc krásná vyhlídka Solenická podkova. Kdo zná vyhlídku Máj, tak tahle je ještě mnohem krásnější. Právě tam jsme si udělali naše zásnubní fotky a kochali se krásným výhledem při západu slunce. Byla to fakt krása a určitě bych se tam ráda podívala ještě někdy znova. Den jsme zakončili večeří v Praze a přemýšlením o tom, kdy a jak to komu oznámíme.
S trochu větším zpožděním to tedy oznamuji i Vám, ale pokud mě sledujete na instagramu, určitě jste to už zaznamenali :)
V příštích článcích se tedy těšte na nějaké svatební články, ale taky konečně na shrnutí roku 2019 (ano jsem ostuda, ale moc ráda bych ho taky měla a zavzpomínala) a bude určitě i něco cestovatelského. Brzy (doufám) bude i další podcast, ve kterém bych ráda rozebrala situaci, ve které jsem se ocitla po ukončení studia na VŠ.
Mějte se zatím krásně a napište mi jak jste se zasnoubili vy, popřípadě jak si to ideálně představujete, aby to probíhalo! :)
Pamatuju si to jako dnes, když jsme v 6. třídě měli na papír napsat naše vysněné povolání a papír potom nalepit na dveře. V té době běžely v televizi pořady Bydlení je hra a Jak se staví sen. Mě to tak moc bavilo sledovat, že jsem měla jasno. Interiérová desingerka. Napsala sem si na papír a po pár chvílích si vyslechla výsměch na moji adresu, že neumím ani správně napsat, čím chci být. Trochu mi to bylo líto, ale od té doby si alespoň přesně pamatuju, jak se slovo design píše. Kdyby věděli, že jsem ještě dlouho po tom ani netušila jak se správně vyslovuje, asi by se mi smáli ještě víc. Tenhle sen mě ale neopustil a já sem postupem času došla k tomu, že interiéry si zas tolik lidí nenechává dělat a bude lepší mít i nějakou tu "záchranu" v podobě architektury.
Ačkoliv už uplynul skoro pátý týden mojí "kreativní výzvy", ráda bych shrnula ty předchozí dva. Slíbila jsem, že se polepším s kreslením. Jak se mi to tedy povedlo?
Tak je za mnou prvních 14 dní mojí kreativní výzvy. Asi jsem si stanovila fakt velkej cíl, protože se mi podařilo splnit si mé cíle zhruba z poloviny.
Tak a je to pryč. Já vím, už víc jak měsíc, ale pořád ty pocity ve mě zůstávají. Rok 2018 byl tak silnej a stalo se v něm několik věcí, které mě energií dobíjí ještě teď. O nějakých z nich jsem se tady na blogu ani nezmiňovala, takže tento článek nebude jen o vzpomínání na již zmíněné události. Navíc mi to přijde jako mnohem delší doba než "jen" 365 dní. Rozhodla jsem se z každého čtvrtletí vybrat ty nejdůležitější události a zhodnotit, proč pro mě tak důležité vlastně byly.
Čtyři roky jsou pryč a když jsem končila střední, ty čtyři roky tam mi popravdě utíkaly mnohem rychleji, že jsem ani nevěřila, že už jim je konec. Ale teď? Čtyři roky na vysoké za mnou. Povedlo se mi dokončit bakalářské studium a i když to na jednu stranu uteklo rychle, na tu druhou musím říct, že se událo tolik věcí, že už si ty nejstarší ani nepamatuju tak přesně, jak bych chtěla. Čím to je? Proč nemám ani chuť slavit, když mám dvě třetiny vysoké za sebou. Je mi to trochu líto. Ty nejvýraznější a převládající vzpomínky mám na to, jak strašně jsem se celý semestry cítila a na to, jak jsem čtyři roky pořádně neviděla ani rodinu a kamarády. Už teď můžu s klidem říct, že moji školu nenávidím (ale i miluju zároveň). Navzdory tomu co mi dala, mi toho víc vzala a ještě dva roky brát bude.
V příštích pár článcích bych vás ráda vzala s sebou do Milána, kam jsem vyjela na týdenní workshop do školy Politechnico de Milano. Kurz je součásti programu Athens a je z velké části dotován školou, což je super. Navíc se na něj nedělají žádné přijímací testy ani nic takového, zda vás vyberou záleží na prospěchu, počtu absolvovaných zahraničních výjezdů a dalších záležitostech. Vybírat si můžete z několika desítek kurzů napříč obory, já si vybrala When interior design meets fashion, protože to byl jeden z mála kurzů zaměřených na architekturu a jediný na interiéry, který mě primárně zajímají.
Taky se vám někdy stalo, že jste na něčem pracovali strašně dlouho, investovali do toho všechnu energii, a ne jen tu, vlastně celej váš život se kolem toho točil, a ono se to začalo všechno bortit jako domeček z karet? V tu chvíli si říkáte, že to nemůže být horší, že stačí vydržet a ono se to zase zlepší. Jenže co když ne? Co když se to všechno zhoršuje ještě víc a východisko z toho všeho se ztrácí v nedohlednu.
Ahoj!
Tak takhle nějak vypadám na dovolené já. Někdo se jezdí vyvalovat k moři, já jezdím na dovolenou domů a válím se s mým Mistrem v trávě.
Dlouho jsem se neozvala, tak snad se mi podaří to brzo dohnat, protože vám chci povyprávět o mojí jarní dovolené v Kodani a ukázat vám všechny ty fotky.
Po té jarní dovolené už však nic zajímavýho nebylo, pouze škola, škola, práce, škola. Ani posilku sem nestíhala tak, jak jsem chtěla. Byl to fakt nejhnusnější rok za celý studium, jestli bude čtvrťák horší, jak už mě asi fakt klepne. Tohle léto si chci proto pořádně užít. začala jsem tím, že doháním resty s kamarádama a rodinou.
Tak se mějte krásně!
Ahoj!
Tak na rychlo se hlásím, protože teď tak 3 týdny budu ponořená jenom v učení na zkoušky a dělání projektu do ateliérů. Každopádně jsem se podílela na festivalu Open house, který byl tady v Praze už potřetí a bylo to prostě skvělý. Potkala sem úžasný lidi a už se nemůžu dočkat afterparty, která nás čeká na konci června.
Byla jsem jako koordinátorka na Parních mlýnech, kde sídlí Etnetera a HBO. Byla jsem se tedy podívat do obou firem a bylo to fakt skvělý, zajímavý interiéry, každý trochu jiný, ale oba moc zajímavý. Jako návštěvník jsem se stihla jít kouknout jenom do Avastu na Pankráci, kam jsme měli v plánu jít už minulý i předminulý rok, tak letos to konečně klaplo.
Byli jste se kouknout taky na nějaký budovy?
Tak na rychlo se hlásím, protože teď tak 3 týdny budu ponořená jenom v učení na zkoušky a dělání projektu do ateliérů. Každopádně jsem se podílela na festivalu Open house, který byl tady v Praze už potřetí a bylo to prostě skvělý. Potkala sem úžasný lidi a už se nemůžu dočkat afterparty, která nás čeká na konci června.
Byla jsem jako koordinátorka na Parních mlýnech, kde sídlí Etnetera a HBO. Byla jsem se tedy podívat do obou firem a bylo to fakt skvělý, zajímavý interiéry, každý trochu jiný, ale oba moc zajímavý. Jako návštěvník jsem se stihla jít kouknout jenom do Avastu na Pankráci, kam jsme měli v plánu jít už minulý i předminulý rok, tak letos to konečně klaplo.
Byli jste se kouknout taky na nějaký budovy?
Ahoj!
Včera jsem měla poslední zkoušku a konečně mi začíná pár dní bez nervů a stresů ze školy. Opravdu jen pár dní, protože v pondělí začíná další semestr. Od předposlední zkoušky to byly dva týdny, takže takovej pohodovej týden jsem měla už předtím, ale i tak jsem pořád myslela na to, že mě čeká ještě to nejhorší (pro mě), a to dějiny architektury. Poslední týden jsem se učila fakt každou volnou chvíli, o víkendu od ráda do večera a v pondělí už sem se jenom klepala. Naštěstí jsem dostala dobrý otázky, takže i když ještě nevím výsledky, myslím si, že jsem to udělala.
Ahoj,
párkrát jste si psali o článek o mojí škole.
Studuji 3. ročník na ČVUT, fakultu stavební a obor Architektura a stavitelství. Tento obor má bakalářské studium na 4 roky a magisterské na 2. Oficiálně. Kdo chce, nebo ani chtít nemusí, si to někdy bohužel musí prodloužit. Popravdě, všechno, co tady napíšu fakt nepřeháním. Nepatřím mezi šprty, ale ani mezi ty, kteří se nesnaží. Šla jsem na tuto školu s cílem získat titul Ing.arch. a tak pro to něco dělám. Vzhledem k tomu, že do toho ještě chodím pravidelně do práce, tak se obávám, že bych musela být opravdový génius a hlavně člověk, který nemusí spát, abych mohla mít excelentní výsledky a měla samý A. Je to prostě škola opravdu náročná, nejvíce však časově.
O většině škol se říká, že nejhorší je první rok, dva, a pak už je to jen lehčí. Říká se, jak je vysoká jedna velká párty, stačí jít občas do školy, pak si občas odskočit na zkoušky a vlastně se skoro pořád flákat a užívat si mládí. Bohužel, architekti musí být vždy spešl a u nás to tak vůbec není. Každým rokem se náročnost stupňuje, po roce (ti odolní po 2) se z vás stane člověk, který nemá volný čas, všichni vaši kamarádi se protřídí a zůstanou jen ti opravdoví přátelé, kteří si zvyknou na to, že vás vidí 3x za rok (když se poštěstí). A pokud do toho ještě pracujete a občas chcete i sportovat, dostanete se vlastně do takového světa, kde musíte prostě svoji školu milovat, jinak byste to nevydrželi.
Do konce roku nám zbývá už pouhých pár hodin, a tak je ta pravá chvíle zhodnotit, jaký byl, co mě naučil, co mi dal a co naopak vzal. Musím říct, že to byl krásný rok, ve kterém jsem zažila spoustu úžasných věcí, splnila si několik mých cílů, navštívila spoustu nových míst a celkově byla opravdu převážně šťastná. Byl to sice rok, ve kterém bylo i několik těžkých a smutných okamžiků, všechny tyto záležitosti mě však posunuly dál. Přemýšlím, zda vám nejdříve přiblížit ty dobré nebo ty špatné, ale možná bude lepší začít popořadě.
Ahoj:)
Večer před tím úžasným výletem jsme grilovali. Náš super šéfkuchař pro nás připravil výbornou kuřecí roládu, takže to byla taková trochu netradiční grilovačka. Bývám teď každý den v práci, tak toho nemám moc co vyprávět, ale v sobotu tady byla největší výletní loď Queen Mary 2, tak brzy přidám fotky a video.
Večer před tím úžasným výletem jsme grilovali. Náš super šéfkuchař pro nás připravil výbornou kuřecí roládu, takže to byla taková trochu netradiční grilovačka. Bývám teď každý den v práci, tak toho nemám moc co vyprávět, ale v sobotu tady byla největší výletní loď Queen Mary 2, tak brzy přidám fotky a video.
před |
Ahoj!
Taky znáte ten pocit, kdy vám sice skončí škola, ale vy tam stejně chodíte a trávíte tam 3x více času než během semestru? Konečně však už mám všechno odevzdaný, dvě zkoušky za sebou a dvě nejhorší před sebou. Momentálně jsem na víkend doma, abych doplnila síly na ty dvě další zkoušky.
Když jsem minule přidávala článek Music inspiration, hend další den jsem našla tule "starší" písničku od Eda Sheerana a zamilovala sem se do ní <3
Mám tady pro vás další fotku od Milana, jeho další fotky můžete najít tady: MR camera owner
A co vy maturanti? Máte to za sebou? Věřím, že jste to zvládli podle vašich představ, a pokud ne, tak v září to vyjde určitě.
Taky znáte ten pocit, kdy vám sice skončí škola, ale vy tam stejně chodíte a trávíte tam 3x více času než během semestru? Konečně však už mám všechno odevzdaný, dvě zkoušky za sebou a dvě nejhorší před sebou. Momentálně jsem na víkend doma, abych doplnila síly na ty dvě další zkoušky.
Když jsem minule přidávala článek Music inspiration, hend další den jsem našla tule "starší" písničku od Eda Sheerana a zamilovala sem se do ní <3
Mám tady pro vás další fotku od Milana, jeho další fotky můžete najít tady: MR camera owner
A co vy maturanti? Máte to za sebou? Věřím, že jste to zvládli podle vašich představ, a pokud ne, tak v září to vyjde určitě.
Ahoj:)
Dnes tady pro vás mám fotky s mým Mr Landem a bráškou, musela jsem využít pěkného počasí a udělat nějaké nové fotky, protože když jsem v Praze, tak mi strašně chybí.