Nedávno jsem se zúčastnila vyhlášení soutěže Stavby s vůní dřeva a právě při něm jsem měla příležitost poslechnout si přednášku na téma time management. O tohle téma se docela zajímám, protože dělám spoustu věcí, které potřebují určitý řád, a zároveň ráda plánuju. Díky této přednášce jsem si potvrdila, že můj time management celkem dobře zvládám, každopádně vždy je co zlepšovat.
Často se mi stává, že začnu pochybovat nad věcmi pro které jsem se rozhodla. Najednou nevidím důvod, proč jít cvičit zrovna dnes, proč se dál zlepšovat v tom co mě baví, proč vůbec dál studovat. Věřím, že takové myšlenky občas postihnou každého. Nejčastěji přichází s neúspěchem, špatnou náladou, neviditelnými výsledky, velkou konkurencí a nebo prostě jen tak.
S takovými věcmi se však snažím bojovat, někdy se to daří méně, někdy více, je však pár věcí, které mě dokážou zpět namotivovat a dodat mi odvahu pokračovat v tom, pro co jsem se rozhodla.
Jaké to jsou?
Taky se vám někdy stalo, že jste na něčem pracovali strašně dlouho, investovali do toho všechnu energii, a ne jen tu, vlastně celej váš život se kolem toho točil, a ono se to začalo všechno bortit jako domeček z karet? V tu chvíli si říkáte, že to nemůže být horší, že stačí vydržet a ono se to zase zlepší. Jenže co když ne? Co když se to všechno zhoršuje ještě víc a východisko z toho všeho se ztrácí v nedohlednu.
Ahoj :)
Dnes jsem tady s článkem o několika sebe-vzdělávacích kurzech, kterých jsem se zúčastnila za poslední 4 měsíce, a které mi dost pomohly a docela ovlivní směr, kterým se snažím jít. Všechno to byly 2-3 hodinové jednodenní semináře nebo lekce, které pořádaly naše studentský centra na ČVUT. Nabízí jich mnohem víc, různě zaměřených, ale všechny jsem bohužel nezvládla stihnout.
V první části semestru jsem totiž měla docela kreativní krizi. Nebyla jsem schopná nic pořádně vymyslet, čas vyhrazený na učení jsem strávila hleděním do papírů, začala jsem pochybovat o tom, jestli na to všechno mám, co vlastně chci a tak. V téhle době jsem se přihlašovala na kurzy a jsem moc ráda, že jsem si zvolila zrovna tyhle, protože mě z té mojí krize docela vytáhly nebo možná odpoutaly moji pozornost jiným směrem. Všechny mě něčím obohatily a pomohly se mi na věci dívat trochu jinak.
Je to asi 9 měsíců, co jsem se odstěhovala z kolejí Podolí do bytu na Dejvicích. Neříkám, že okolí Pražského povstání a Pankráce se mi nelíbilo, protože to není pravda, naopak. Celkem blízko metro, kousek Vyšehrad, na náplavku taky né moc daleko. To, že byly blízko Arkády (pro nepražáky: obchodní centrum) bylo taky skvělý (až na ty slabší chvíle, kdy jdete jen pro chleba do Alberta a vrátíte se po dvou hodinách s pár taškama, poloprázdnou peněženkou a pochopitelně bez toho chleba). Nelze opomenout ani krásný parčík za Arkádama a výhled na Pražský Hrad.
Ahoj!
Po další odmlce se hlásím s tím, že jsem zvládla navštívit první místo, na které se chci letos podívat a tím byla Divoká Šárka, kam jsem se chystala už tááák dlouho. Bohužel jsem tam nebyla s člověkem, se kterým jsem si přála, ale i tak to bylo super.
Fotky moc skvělý nemám, protože bylo zataženo a mobil mi to vyfotil tak docela tmavě, ale věřím, že každý ví jak je to tam krásný. Už jenom ten pocit, že jste v centru a do půl hodiny můžete být na tak klidným místě a přitom pořád v Praze.