Tak a je to pryč. Já vím, už víc jak měsíc, ale pořád ty pocity ve mě zůstávají. Rok 2018 byl tak silnej a stalo se v něm několik věcí, které mě energií dobíjí ještě teď. O nějakých z nich jsem se tady na blogu ani nezmiňovala, takže tento článek nebude jen o vzpomínání na již zmíněné události. Navíc mi to přijde jako mnohem delší doba než "jen" 365 dní. Rozhodla jsem se z každého čtvrtletí vybrat ty nejdůležitější události a zhodnotit, proč pro mě tak důležité vlastně byly.



     Zimu nemám ráda, přesto jsem dostala úžasnou příležitost, která mi alespoň trochu nahradila to, že jsem nejela a ani nepojedu na Erasmus. Byl to týdenní kurz v Miláně na téma interiérového designu. Bylo to úžasné a pořád na to s úsměvem vzpomínám. Ověřila jsem si, že na tom s angličtinou (alespoň tou mluvenou) nejsem zas tak špatně. Tento kurz jsem si nejela užít kvůli různým párty a společným večerům, ale abych se něco fakt naučila. Celý dny jsme byli ve škole a po večerech jsem na ubytování dělala bakalářku, přesto mi to tolik dalo! Týden, kdy se můžete plně věnovat jen jen jedné věci mě tolik posunuly a byly pro mě pohlazením po duši. Co přesně jsme vytvářeli a co to vlastně přesně bylo se dozvíte TADY.

     V tomhle období začaly ty největší změny, který můj život nasměrovaly tím správným směrem. Už dlouhou dobu jsem uvažovala nad odchodem z práce, protože už mi to nepřinášelo radost, v ničem jsem se už nezlepšovala a vůbec jsem nesbírala zkušenosti v oboru ve věcech, kterým se chci věnovat v budoucnu. V květnu jsem se dozvěděla o konferenci o vizualizacích, což je jedna z věcí, které mě fascinují, chci se v nich zlepšovat a hlavně jsou pro prezentaci mých návrhu dost zásadní. Právě tahle konference mě utvrdila v tom, že jestli se chci v životě posunout, musím pro to něco udělat. Něco riskovat. A postě to buď vyjde a nebo ne, nic horšího se stát nemůže. Hned co jsem došla do práce po této konferenci, jsem oznámila, že na konci června končím.  Začala jsem tedy obepisovat s životopisem a vytvořeným portfoliem architektonické ateliery a interiérová studia, které jsem už delší dobu sledovala a shodou náhod v jednom ateliéru hledali na léto stážistu. K finálnímu pohovoru nás pozvali pouze dvě. Chtěla jsem napsat, že štěstí stálo při mě. Ve skutečnosti za tím byl čas navíc, který jsem investovala do pěkného a propracovaného životopisu a taky čas, který jsem investovala do mých projektů v průběhu celého studia a tím pádem si je mohla dát s "čistým svědomím" do portfolia. V uvozovkách proto, protože v tu danou chvíli, kdy jsem ty projekty dělala, jsem do toho dala opravdu víc než 100%, ale dnes už bych to udělala jinak a lépe. Dostala jsem se tedy na stáž, která mi za ty pouhé 3 měsíce dala více, než dva roky v minulé práci. Viděla jsem jak se jedná s klientem, naučila se v dalších dvou programech, na které jsem si do té doby neudělala čas. Viděla jsem a trochu nakoukla pod pokličku perfektně vypracovaným prováděcím projektům interiéru a mnohé další věci, které se nikde jinde, než v praxi člověk nenaučí.
     Na konci června jsem taky úspěšně zakončila bakalářské studium a úspěšně obhájila bakalářskou práci, dokonce na A, z čehož jsem měla obrovskou radost. Toho času do toho bylo vloženo totiž opravdu hodně.


     Největší a pro mě velmi zásadní událost se stala po tom, co jsem svoji bakalářku přihlásila do soutěže, dala si tu malou práci navíc a vytvořila k tomu i nepovinné video. Velmi jednoduché, hodně zrychlené a nakonec vlastně velmi nepovedené. Avšak i přesto jsem dostala nabídku práce. Říkám tomu takové práce snů. Tuhle práci jsem si totiž opravdu přála mít při škole, jen jsem nečekala, že přijde tak brzo. Srpen a září jsem tedy pracovala jak v pracovní dny většinu dne, tak pak ještě po večerech doma a o víkendech. Ničeho však nelituji a moc si toho, co přišlo vážím.
O prázdninách jsem si našla ještě čas na vypracování jedné soutěže na návrh interiéru a poprvé v životě se umístila a to na druhé místo. Na to, že jsem do poslední chvíle nevěděla, jestli to stihnu, to je docela úspěch. Jak návrh vypadal se podívejte TADY.
     K narozeninám jsem si místo vysněné opravdové dovolené u moře (sem ještě nikdy nebyla a tak ráda bych zažila ten pocit chodit v plavkách a ve vlnách jen po kotníky na písečné pláži) pořídila nový foťák, který jsem už dlouho okukovala. Tím šťastlivcem se stal Olympus PEN E-PL 7. Mám k němu jen základní objektiv, ale zatím mi to bohatě stačí a jsem moc spokojená.
Oficiálně mi byl předán titul Bc. Hurá! Nechápu, že jsem se toho dožila, po těch stresech, co mě každý den kvůli škole provázejí.
     V září jsem podruhé v roce opustila naši krásnou republiku a vyrazila na pár dní do Říma. O tom jsem psala zase tady. Bylo krásný prodloužit si ty letní dny (který jsem celé léto pozorovala od počítače).





     V tomhle období začala zase škola. Po bakalářském studiu pokračuji dál, jen jsem trošku odbočila od čisté architektury a zaměřila se víc na urbanismus. O tom jak se mi to líbí a jestli toho lituju se chci rozepsat zvlášť do článku, aby ho mohli snáze najít ti, co nad urbanismem budou taky uvažovat.
     V říjnu přišla další úžasná příležitost a to možnost přednášet na konferenci o vizualizacích. O takových věcech se mi ani nesnilo. Nejen, že samotná konference mi byla přínosem, ale potkala a osobně jsem poznala spoustu skvělých inspirativních lidí. A jak určitě víte, obklopovat se lidmi z oboru je vždy skvělé, motivující a řekla bych, že i docela důležité. Přednášela jsem pohled studentů na téma vizualizace a její vzdělávání. Osobně nemám ráda přednášky lidí, kteří jen kecají jejich životní příběh, ale to je tak vše, co se od nich dozvíte, nic užitečného pro vás ne. Z toho důvodu jsem vytvořila dotazník a poslala ho ke studentům do všech škol nejen u nás, ale i na Slovensko, abych nemluvila jen za sebe, ale opravdu za studenty. I když jsem přednášku samým stresem řekla za polovinu doby než jsem měla, myslím, že pro ostatní měla nějaký přínos. Byla to pro mě velká výzva mluvit před tolika lidmi a zvlášť před odborníky, ale taková příležitost se neodmítá.
     V neposlední řadě bylo taky stěhování do nového pronájmu s přítelem. Bydleli jsme spolu už rok, ale ještě s dalšími spolubydlícími. Náš malinký pokojíček, ve kterém jsme neměli ani skříň, jsme vyměnili na velké 1+1, navíc s docela velkým spacím patrem pro návštěvy. Musím říct, že tak dobře jsem se v Praze ještě necítila. Poprvé zažívám pocity, kdy se do Prahy opravdu těším a pomalu se mi ani nechce na Moravu. Je tady tolik místa, že jsme si konečně pořídili tiskárnu na A3, půjčila jsem si elektrické klávesy a začala se učit hrát. Konečně mám taky svůj tvořící koutek a hlavně tak velkou kuchyň, že mě začalo bavit péct a vytvářet nějaká lepší jídla (to pečení jsem ale mohla realizovat až s novým mixérem, co jsem dostala na Vánoce). Poprvé za cele bydlení v Praze mám elektrickou troubu, takže jsem už upekla i dort, hurá!
     Konec roku jsme zakončili výletem na koncert Alana Walkera a za mojí kamarádkou do Anglie. Byl to takový náš vánoční dárek. Výdaje s novým bydlením byly trošku větší, takže místo dárečků jsme si koupili novou matraci, vybavení do kuchyně, tiskárnu a spoustu dalších věcí.




A kdo by si myslel, že byl celý můj rok plný úžasných věcí, zdaleka to tak nebylo. Abych vás přesvědčila o opaku, tady je pár věcí, které už tak sluníčkové nejsou.

• I když se na zkoušky učím co to jde, stejně jsem často ráda, že je vůbec udělám. Většinou se mi totiž u zkoušky zatemní a většinu věcí zapomenu. Když nezapomenu, tak si řeknu, že to jsou takové logické věci, které v té odpovědi určitě slyšet nechcou, hledám v tom složitosti a nakonec zjistím, že přesně to slyšet přece jen chtěli. A ne, pořád jsem se nepoučila. Bohužel.
• Nejlehčí část státnic jsem málem neudělala, protože jsem dostala úplný okno, psala jsem jen o malé části otázky a když jsem to pak zjistila, měla sem v hlavě jen černo.
• Účastnila jsem se několika soutěží s mýma projektama a nikdy žádnou nevyhrála a kromě té jedné letos, se ani neumístila.
• V té jediné soutěži, co jsem se umístila, získával cenu jen úplný vítěz, takže mi nějaká super cena zase utekla :D
• Zas jsem trochu přibrala
• Když už jsem si v létě domluvila volno nebo dřívější odchod z práce, abych se mohla jít někam okoupat a opálit, abych nebyla bílá jak smrtka, sotva jsem vlezla do vody tak začala brutální bouřka. Dokonce taková, že jsem jela v tramvaji jen v plavkách a s durch mokrým ručníkem.
• Došlo mi, že už dlouhou dobu nemám žádnou nejlepší kamarádku. "Skvělej pocit"
• Když jsem se rozhodla investovat těch pár peněz, co jsem našetřila, vybrala sem si nevhodnou dobu. Po pár měsících mi všechny investice klesly. (před pár dny jsem se dívala a možná se to začíná dávat dopořádku)
• Platíme takovej nájem a školy je tolik, že jsem ráda, když si vydělám na nájem a jídlo. Pak tím pádem už většinou nic neušetřím.
• Vážně nám onemocněla babička
• Vůbec mi nevyšla moje představa o tom, jak se budu zlepšovat v kreslení a skicování.

Pochopitelně, že toho bylo více, ale snažím se ty špatné věci netahat do přítomnosti. Jsou totiž věci, které se už nedají vrátit nebo nedají změnit. I když je to těžký, snažím se to nějak přijmout a jsou chvíle, kdy to jde líp a taky kdy to jde hůř.


Každopádně to byl pro mě velmi důležitý a moc krásný rok. Nasadil tomu letošnímu látku hodně vysoko, ale už teď vím, že mě čeká pár krásných věcí i letos.

A jaky byl váš rok 2018? Pokud máte taky nějaké shrnutí na blogu, určitě se zmiňte v komentářích a já si ho moc ráda přečtu.