Škola už se nevyhnutelně blíží, což není nic pozitivního, takže konečně můžu vydat tyhle ne moc pozitivně působící fotky od Pavla Kůrky, které jsme nafotili ještě v červnu.
Taky na vás působí trochu depresivně?

Ráda bych vás seznámila s prací, které jsem poslední semestr věnovala nejvíce času. Je to můj návrh rodinného domu částečně krytého zeminou. Snažila jsem se využít maximum z daného pozemku a přizpůsobit tomu celý koncept.

Čtyři roky jsou pryč a když jsem končila střední, ty čtyři roky tam mi popravdě utíkaly mnohem rychleji, že jsem ani nevěřila, že už jim je konec. Ale teď? Čtyři roky na vysoké za mnou. Povedlo se mi dokončit bakalářské studium a i když to na jednu stranu uteklo rychle, na tu druhou musím říct, že se událo tolik věcí, že už si ty nejstarší ani nepamatuju tak přesně, jak bych chtěla. Čím to je? Proč nemám ani chuť slavit, když mám dvě třetiny vysoké za sebou. Je mi to trochu líto. Ty nejvýraznější a převládající vzpomínky mám na to, jak strašně jsem se celý semestry cítila a na to, jak jsem čtyři roky pořádně neviděla ani rodinu a kamarády. Už teď můžu s klidem říct, že moji školu nenávidím (ale i miluju zároveň). Navzdory tomu co mi dala, mi toho víc vzala a ještě dva roky brát bude.

Ahoj, došlo mi, že jsem vám sem pěkně dlouho nedala žádný fotky z focení. Fotím poslední dobou už jen opravdu málokdy, protože škola a práce mi berou veškerý čas, ale přeci jen párkrát za rok se s někým na něčem domluvím.
Tomu se tak stalo i ze začátku tohoto roku, kdy jsme byli s Tomášem Hlaváčem domluveni na focení se světýlkama. Ten den byla dost velká zima, bylo taky začátek února, kdo by to čekal.
Můj outfit byl jeden z mých nejoblíbenějších a to pouze sukně, silonky a tenká halenka. Po necelé hodině jsem už tedy úplně mrzla a nejhezčí fotky tedy vznikly z toho začátku, než jsme se světýlky mohli začít fotit.
Z fotek mám ale velkou radost, dopadly nad očekávání dobře. Jak se líbí vám?