Ahoj, došlo mi, že jsem vám sem pěkně dlouho nedala žádný fotky z focení. Fotím poslední dobou už jen opravdu málokdy, protože škola a práce mi berou veškerý čas, ale přeci jen párkrát za rok se s někým na něčem domluvím.
Tomu se tak stalo i ze začátku tohoto roku, kdy jsme byli s Tomášem Hlaváčem domluveni na focení se světýlkama. Ten den byla dost velká zima, bylo taky začátek února, kdo by to čekal.
Můj outfit byl jeden z mých nejoblíbenějších a to pouze sukně, silonky a tenká halenka. Po necelé hodině jsem už tedy úplně mrzla a nejhezčí fotky tedy vznikly z toho začátku, než jsme se světýlky mohli začít fotit.
Z fotek mám ale velkou radost, dopadly nad očekávání dobře. Jak se líbí vám?

      Nedávno jsem měla příležitost mluvit s lidmi o plánované výstavbě v Praze 12 a tahle zkušenost mě donutila zamyslet se na tím, proč se většina lidí staví k novým zástavbám a rekonstrukcím tak negativně. Nové zástavby a rekonstrukce můžou mít několik podob, proto bych se ráda vyjádřila k jedné z možností, která mi přijde jako jedna z těch nejpřínosnějších, ale společností spíše odmítaná.

 
 Taky se vám někdy stalo, že jste na něčem pracovali strašně dlouho, investovali do toho všechnu energii, a ne jen tu, vlastně celej váš život se kolem toho točil, a ono se to začalo všechno bortit jako domeček z karet? V tu chvíli si říkáte, že to nemůže být horší, že stačí vydržet a ono se to zase zlepší. Jenže co když ne? Co když se to všechno zhoršuje ještě víc a východisko z toho všeho se ztrácí v nedohlednu.