V září to bude rok, co jsme mohli dobrovolně vyjet na několikadenní exkurzi pořádanou naší katedrou urbanismu. Jelikož po Čechách vůbec necestuju nebo spíš celkově zas tak často necestuju, tohle byla super příležitost, jak se podívat po nových místech a užít si první a poslední vysokoškolskou vícedenní akci.
Prezentování je něco, co většině z nás nahání hrůzu a děláme všechno pro to, aby se nám vyhnulo. Ještě do nedávna jsem patřila právě k této skupině lidí.
Bohužel je občas těžké se mu vyhnout. Nedávno jsem se zúčastnila krátkého workshopu na téma: Prezentační dovednosti a právě to mě inspirovalo k dnešnímu článku. Jaký byl můj postoj k prezentování? Jak se strachem z prezentování bojuju? A co užitečného jsem se dozvěděla na workshopu? Přesně to všechno se dnes dozvíte.
Architektura a urbanismus je jedno z magisterských zaměření na ČVUT. O tom proč jsem se na něj rozhodla jít a jaký byl první semestr jsem psala v článku: Jaké je magisterské zaměření Architektura a urbanismus? Další semestr je zamnou a já bych se s vámi ráda podělila o to, jaký ten "poslední" semestr na vysoké škole byl. Teď už mě totiž čeká pouze diplomová práce a povinný předmět už nemáme žádný, tedy pokud někdo nedodělává předměty, které v předchozích semestrech nedodělal. V takovém případě si ale nejsem jistá, jestli by byl puštěný k obhajobě diplomové práce.
Jsem toho názoru, že studovat vysokou školu jen kvůli nějakému titulu nebo rodičům je hloupost. Stejně tak vybírat si školu, která bude co nejlehčí, to je taky špatně. Ve spoustě oborů vysokou školu nepotřebujete a váš úspěch se bude odvíjet pouze od vašich zkušeností, znalostí a pracovitosti. Je prostě strašná ztráta času několik let studovat něco, co ve skutečnosti potřebovat nejspíš nebudete a navíc vás to ani nebaví. Za těch několik let si totiž můžete budovat něco, co vám dává větší smysl. Jenže pokud už jste vysokou školu, která, jak to vypadá, vám je teď k ničemu, vystudovali nebo jste ji nedokončili, třeba díky tomuto článku zjistíte, že to zas tak k ničemu nebylo. Kromě nových kamarádů z vysoké je tady i několik důležitých věcí, které nás učí každá vysoká škola bez ohledu na obor studia.
Každou chvílí přivítáme nový rok 2020 a mnoho z nás, to bude svádět ke stanovování nových cílů a předsevzetí. Takové ty klasické jako začít pravidelně cvičit, přestat kouřit, více číst, víc si vařit, ty většinou vyprchají během prvních pár týdnů a jen hrstka z nás je opravdu pravidelně dodržuje a zakomponuje do svého životního stylu. O tom, jak ty tradiční předsevzetí dodržet, jsem psala TADY.
Dnes tu pro vás mám pár tipů na "předsevzetí", které udělají dobrý skutek, můžete je splnit téměř kdykoliv během roku a nejsou tak náročné na vlastní vůli. Třeba se vám některý z nich tak zalíbí, že je pak budete praktikovat i častěji. To je však už pouze na vás.
Jděte si za svými sny. Přestaňte dělat věci, co vás nenaplňují. Jak neprokrastinovat. Dostaň se do stavu flow. Jak se naučit říkat ne. Buďte konečně šťastní. A dalších nekonečno motivačních vět, které nás tlačí být dokonalí, věnovat se pouze tomu, co milujeme, chodit na konference poslouchat úspěšné lidi a mít skvělý time management.
Říká se, že jsme průměrem pěti lidí, v našem blízkým okolí. Že všechno je jenom v hlavě, a když člověk chce, dokáže nemožného. Jenže pak taky spousta lidí říká, že nejde o známky. Že stačí to jenom udělat. Prolíst. Protože nikdo se na známky v praxi neptá. A říká se to lidem, kteří jsou ze svého výsledku smutní. Lidem, kteří nechtějí jenom prolízat. Nejde jim jen o to, aby to udělali a hotovo.
Dnes dopoledne se zahajoval podzimní For Interior v Praze a já se rozhodla být mezi prvními návštěvníky, abych vám přinesla mé postřehy co nejdříve a třeba vás ještě motivovala veletrh taky navštívit. Některými expozicemi jsem byla docela překvapená. Jestli příjemně nebo nepříjemně se dozvíte v článku.