Když ale nebudeme mluvit o jídle, léto je pro mě čas příležitostí. V tomto článku bych chtěla zmínit hlavně příležitosti se zlepšovat. A protože letos poprvé po 6 letech budu mít léto, kdy nebudu každý den od rána do večera v práci, chci toho pořádně využít. A právě k jedné takové speciální aktivitě bych chtěla přimět i vás. Můžeme tak spojit síly, inspirovat se a motivovat se navzájem. Jenže o co se vlastně jedná?

Tento článek je především pro zájemce o studium architektury, které ještě neodradil můj článek o tom, zda je studium opravdu tak hrozné.  Všem, co se i přesto rozhodli do toho jít, moc gratuluji, přeji mnoho energie a dopředu je mi jich líto. Jelikož jsem už oficiálně dokončila tu delší část studia, ráda bych se podělila o některé užitečné informace, které bych já před studiem ocenila. Některé se budou hodit i studentům na jiných školách a jiných oborech, ale pár jich bude i konkrétnějších.

     Zhruba před čtyřmi měsíci jsem na instagramu slibovala recept na tenhle čokoládový dort. Byl to úplně můj první dort, co jsem pekla sama a musím říct, že se fakt povedl. Jsem totiž extra vybíravá a dost přísná na věci, které se nazývají "čokoládové" a přitom takové vůbec nejsou. Tenhle dort byl ale fakt výbornej po všech stránkách, recept jsem převzala TADY, pouze jsem upravila nějaké drobnosti dle svých chutí a možností.

     Brusel je město, které mě nikdy nějak zvlášť nelákalo. Z fotek mi připadalo takové chladné a neosobní. Navíc mě lákají hlavně ty lokality, kde je teplo, svítí sluníčko a tak. Chápete. Tak nějak se to ale stalo. Najednou jsem se ocitla v Belgii, ještě k tomu omylem koupila letenku zpět o den později než sem chtěla a tak bylo přirozené zkusit Brusel prozkoumat a využít té příležitosti.

     Už od prvních pár chvil, co jsem tam byla mi přišlo, že se Brusel jmenuje od slova brutální. Architektura je tam tak jiná. Tak velká až obrovská. Ani ne do výšky. Spíš hmotou, objemem a tím, jak na vás působí. Významné stavby kolem sebe často nemají ani tolik prostoru, aby vůbec vynikly. Takže si je nemůžete pořádně prohlédnout, pokochat se, natož si je nějak krásně vyfotit.

     Rok se s rokem sešel a já zase odjela na týdenní kurz na zahraniční univerzitu. Letos jsem odjela na kurz: Digital methods for building design and planning do Lovaně, Belgie. Celé to bylo úplně jiné než minulý rok v Miláně. A pokud vás zrovna nezajímá, co se celý týden dělo, minimálně fotky vidět musíte.

     Na naší fakultě se jako pokračování bakalářského studia architektury nabízí dva magisterské obory. Jeden totožný jako bakalářské, architektura a stavitelství (A+S), jako druhý architektura a urbanismus (A+U). V době, kdy jsem začala uvažovat nad druhou možností, jsem hledala různé informace o tom, jaké to studium urbanismu je. Jelikož tam jde ale sotva 1/5 lidí, informací jsem moc nenašla. Jediné co, tak že je to mnohem víc v klidu. Taková informace mi však logicky nestačila, proto bych chtěla dnešní článek věnovat právě tomu, proč jsem se pro urbanismus vlastně rozhodla, co mě tak ovlivnilo, jaké to tedy je a zda toho lituju.

Po dvou letech jsem si zase udělala výlet do Liverpoolu. Tentokrát byl hlavní důvod návštěva mojí úžasné kamarádky a taky koncert Alana Walkera v Manchestru s přítelem. Do Liverpoolu jsme přiletěli ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpoledne a jeli se ubytovat do hotelu přímo v centru, jelikož se kamarádce protáhla rekonstrukce domu. První noc jsme měli naplánovanou v Liverpoolu, druhou v Manchestru a další dvě zase v Liverpoolu. Po ubytování jsme zamířili na procházku po centru, na nákup do Primarku a na večeři do restaurace, kde kamarádka pracuje. Nejen, že jsem byla ohromená tou atmosférou, ale zamilovala jsem se do pizzy a limonády, co tady mají. Určitě tedy doporučuji, pokud se do Liverpoolu chystáte. Restaurace je přímo v centru a jmenuje se Wildwood.