Brusel je město, které mě nikdy nějak zvlášť nelákalo. Z fotek mi připadalo takové chladné a neosobní. Navíc mě lákají hlavně ty lokality, kde je teplo, svítí sluníčko a tak. Chápete. Tak nějak se to ale stalo. Najednou jsem se ocitla v Belgii, ještě k tomu omylem koupila letenku zpět o den později než sem chtěla a tak bylo přirozené zkusit Brusel prozkoumat a využít té příležitosti.

     Už od prvních pár chvil, co jsem tam byla mi přišlo, že se Brusel jmenuje od slova brutální. Architektura je tam tak jiná. Tak velká až obrovská. Ani ne do výšky. Spíš hmotou, objemem a tím, jak na vás působí. Významné stavby kolem sebe často nemají ani tolik prostoru, aby vůbec vynikly. Takže si je nemůžete pořádně prohlédnout, pokochat se, natož si je nějak krásně vyfotit.

     Rok se s rokem sešel a já zase odjela na týdenní kurz na zahraniční univerzitu. Letos jsem odjela na kurz: Digital methods for building design and planning do Lovaně, Belgie. Celé to bylo úplně jiné než minulý rok v Miláně. A pokud vás zrovna nezajímá, co se celý týden dělo, minimálně fotky vidět musíte.

     Na naší fakultě se jako pokračování bakalářského studia architektury nabízí dva magisterské obory. Jeden totožný jako bakalářské, architektura a stavitelství (A+S), jako druhý architektura a urbanismus (A+U). V době, kdy jsem začala uvažovat nad druhou možností, jsem hledala různé informace o tom, jaké to studium urbanismu je. Jelikož tam jde ale sotva 1/5 lidí, informací jsem moc nenašla. Jediné co, tak že je to mnohem víc v klidu. Taková informace mi však logicky nestačila, proto bych chtěla dnešní článek věnovat právě tomu, proč jsem se pro urbanismus vlastně rozhodla, co mě tak ovlivnilo, jaké to tedy je a zda toho lituju.

Po dvou letech jsem si zase udělala výlet do Liverpoolu. Tentokrát byl hlavní důvod návštěva mojí úžasné kamarádky a taky koncert Alana Walkera v Manchestru s přítelem. Do Liverpoolu jsme přiletěli ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpoledne a jeli se ubytovat do hotelu přímo v centru, jelikož se kamarádce protáhla rekonstrukce domu. První noc jsme měli naplánovanou v Liverpoolu, druhou v Manchestru a další dvě zase v Liverpoolu. Po ubytování jsme zamířili na procházku po centru, na nákup do Primarku a na večeři do restaurace, kde kamarádka pracuje. Nejen, že jsem byla ohromená tou atmosférou, ale zamilovala jsem se do pizzy a limonády, co tady mají. Určitě tedy doporučuji, pokud se do Liverpoolu chystáte. Restaurace je přímo v centru a jmenuje se Wildwood.

Letos to je poprvé, co jsem já sama zkoušela dělat nějaké cukroví, jelikož mám kuchyň jen sama pro sebe a nemusím se dělit se spolubydlícíma. Je velká a prostorná a hlavně má elektrickou troubu. A právě dnes bych se chtěla podělit o jeden jednoduchý, ale hlavně celkem zdravý recept. Jelikož ráda mlsám čokoládové věci, ale jak všichni víme, takové mlsání není nic zdravého, tohle je super alternativa. Hlavně mi to zachutnalo mnohem víc než jakékoliv jiné cukroví.

Je to už asi dva měsíce, co se mi splnil další cestovatelskej sen. A jak asi podle názvu tušíte, byl to právě Řím! (Dobře, tak podle fotky spíš Vatikán) Strašně jsem toužila po tom vidět Colosseum a Forum Romanum. Někdy se stává, že když se někam hodně těšíte, nakonec jste zklamaní. To se ale v mém případě naštěstí nestalo. Počasí nám vyšlo perfektně, nestály jsme nikde nekonečný řady a celkově jsem byla z našeho výletu nadšená. Architektura města na nás dýchala každým krokem. 

     Nedávno jsem se zúčastnila vyhlášení soutěže Stavby s vůní dřeva a právě při něm jsem měla příležitost poslechnout si přednášku na téma time management. O tohle téma se docela zajímám, protože dělám spoustu věcí, které potřebují určitý řád, a zároveň ráda plánuju. Díky této přednášce jsem si potvrdila, že můj time management celkem dobře zvládám, každopádně vždy je co zlepšovat.